Tak, jak v sobě má nádech tajemna jejich muzika, tak tajemná je (aspoň se zdá) i samotná kapela Bloody Rose. Pětice z Českých Budějovic sama o sobě příliš mnoho informací nešíří (ten důvod, o kterém se zpěvák Kamil Dráb v rozhovoru zmiňuje, je mi velice blízký, tím pádem i pochopitelný), tak vám snad přijde vhod nahlédnout pod pokličku a dozvědět se nejen něco o loňském albu „Tajemství růže“, ale třeba i o tom, co všechno Bloody Rose na aktivitách spojených s muzikou baví. Není toho málo.
Byť máte za sebou už poměrně dlouhou historii, na stránkách našeho zinu jste se v souvislosti s Metalparádou objevili poprvé, takže tě pro jistotu poprosím o představení Bloody Rose. Co z vaší historie považuješ za nejdůležitější okamžik či událost?
Jsme kapela z Jižních Čech, hrajeme někdy od roku 2003, ale vznikli jsme na troskách předchozí kapely, která hrála dlouho před tím. Všichni jsme si prošli spoustou kapel, protože osobně hrajeme snad už od pravěku (smích), hrajeme asi to, čím jsme odkojení, moc nad tím nepřemýšlíme, snažíme se, aby to mělo hlavu a patu, jinak dáváme volný prostor tomu, co z nás leze, což je takový melancholický rock…
Čím bys neznalého posluchače nalákal na poslech kapely Bloody Rose, co považuješ za vaši nejsilnější stránku?
Naši nejsilnější stránkou jsou koncerty. Nevím čím to je, ale minimálně v půlce koncertu i zastydlý publikum najde s námi společnou řeč a skvěle se všichni bavíme. Spousta kapel nám to závidí (smích), …promotéři si nás častou berou jako předkapelu (Arakain, Harlej, Škwor, Keks, Komunál…) nebo si nás berou na větší akce. Umíme to na velkých pódiích. Máme jméno v Jižních Čechách, takže se to odvíjí hlavně tam. Po koncertech prodáváme i poměrně dost CD (cca 15ks) což si myslím, že je na dnešní dobu a poměrně neznámou kapelu dost. Přijďte se podívat ;)
Z vaší diskografie je zřejmé, že v první polovině svého života byli Bloody Rose studiově daleko aktivnější než nyní. Čím to je, že mezi vašimi dvěma posledními alby je pětiletá pauza?
To je pravda, ze začátku máš plno energie, byli jsme i mladší a taky doba se zdála jiná. Hráli jsme hodně koncertů, jezdili po klubech. To všechno se změnilo. Navíc nás po vydání čtvrté desky postihla nehoda na cestě z koncertu, při které náš tehdejší kytarista přišel o ruku a kapela se de facto na rok rozpadla. Byl to ale právě Adi, který dal impulz k tomu, abychom hráli dál, přešel z kytary na klávesy, na který hraje jednou rukou a které jsme na deskách stejně vždycky měli a zkusili to znovu nahodit. Ovšem už v pozměněné sestavě. Ostatní se mezitím rozutekli do jiných kapel. Tohle všechno zpomalilo procesy v kapele.
Vloni jste vydali své už páté řadové album „Tajemství růže“. Byl vznik tohohle alba něčím specifický, jiný od těch předchozích alb?
Asi ani ne, spíš jen tím, že jsme ho dělali v nové sestavě, hodně se zapojil tehdy nový člen Jirka Kejšar, natáčeli jsme ho u mě v „domácím studiu“ a potili jsme krev (smích). Máme každý hodně aktivit, práce, rodiny a netlačil nás čas, což je horší, než kdybychom měli ve studiu termín…všechno trvalo dlouho, pořád jsme něco odkládali, přetextovávali, hádali se o zvuku, předělávali zbytečné a nepodstatné věci…a byli rádi, když to bylo nakonec všechno hotový a vylisovaný (smích).
Můžeš tohle album blíž představit, co na něm posluchače čeká? Zmiňovali jsme poměrně dlouhou studiovou pauzu, jsou skladby na „Tajemství růže“ průřezem celých těch pěti let nebo jde o skladby, vytvořené až těsně před tvorbou tohoto alba?
S novými písněmi jsme začali pracovat někdy koncem roku 2011, tedy hned po našem znovuzrození. Možná jsou tam písně, které nevyšly až tak dobře, ale to nikdy nevíš, dokud je nedáš na desku a neposlechneš si ji s půl ročním odstupem. Věci, o kterých jsme si mysleli, že budou skvělý, nakonec zapadly a vylezly úplně jiný nečekaný bomby. Během nahrávání ztrácíš zdravou soudnost, takže se taky nedá objektivně posoudit, tohle je na nic, vyhoďme to…ale takový už je příběh alba. I když je zvláštní, že fanouškům se hodně líbí i písně, který já bych dneska na tu desku už nedal (smích), takže je vše OK, líbí se mi, jsem rád, že vznikla, už nám jí nikdo nevezme, je zase jiná, než ty před tím, je to prostě naše další dítě (smích).
Jak ty sám jsi s deskou spokojený? Postaral ses o zvuk, mastering i produkci, vyhovuje ti tenhle solitérský způsob práce víc, než kdyby ses měl obrátit na někoho jiného? Budou Bloody Rose tímto způsobem postupovat i v budoucnu?
Radši bych se obrátil na někoho jiného. Stejně jsem v průběhu prací využíval zkušeností studiových mistrů, ale všechno je to otázka peněz. Natočení desky je dneska záležitost 60 až 100 tisíc. A kde je obal, lis atd…, vzhledem k tomu, že se dnes desky už skoro neprodávají, je investice vlastně nevratná. Měli jsme 500ks (klasika) a cca polovina je už naštěstí pryč. Dáváme je za 150kč a vrací se to pomalu. Takže k jádru věci, svojí práci si neúčtuju, ale i tak nás všechny ostatní výdaje zadluží na několik měsíců, možná let a představa výše zmíněné investice je prostě frustrující. Vím, že to je někdo schopný obětovat, taky jsme se na první desky skládali a místo na dovolenou jeli do studia (smích), ale nejde to takhle dělat do nekonečna…, proto využíváme vlastních sil. Výsledek může být diskutabilní, ale je to v tuhle chvíli nejvíc, co můžeme fanouškům nabídnout. Do budoucna uvidíme, jak to bude. Budeme to řešit, až ta situace nastane.
Pokud jsem vysledoval dobře, Bloody Rose nejsou kdovíjak koncertně aktivní. Čím to je dané? A jak sis užil letní sezónu ať už jako muzikant nebo jako fanoušek, zúčastnil ses během léta nějaké akce, která na tebe zapůsobila?
Já jezdím pravidelně na všechny koncerty, na který se dá…, už to dlouho trvat nebude a budeme jen vzpomínat…, tím mám na mysli Black Sabbath, Kiss, Deep Purple, AC/DC, časem Metallica, Slayer, Megadeth, Iron Maiden…, tyhle kapely nevynechám a jezdím ať už do Prahy nebo na fesťáky. Mám rád i menší akce, pokud jsou dobře organizačně zvládnutý…co se týká Bloody Rose, máme všichni ještě další aktivity. Já i Jirka hrajeme v revivalech, kde je to taky o radosti z hraní, ale i finančně pokryté. Samozřejmě, že jsme srdcaři a pokud je termín pro BR, dáváme přednost vlastní tvorbě s Bloody Rose, ale těch příležitostí, pokud nemáš schopného manažera nebo agenturu je málo. Sami už nemáme tolik energie se někam cpát, nabízet obálky, psát tisíce mailů a volat donekonečna do mobilní schránky pořadatele, který ani nezavolá zpátky (smích), to už je za námi. Máme osvědčené kontakty, který fungujou ke spokojenosti obou stran a těch se držíme. Hrajeme pěkný akce a koncerty, dobře organizovaný, prodaný i technicky posychrovaný, na zvuku taky záleží. Z toho všechno plyne, že je to tak, jak to je (smích).
V dnešní době je poměrně neobvyklé, že kapela je celkem skoupá na informace. Shlédnutím vašich stránek ať už na Bandzone nebo na Facebooku se člověk mnoho o Bloody Rose nedozví. Je to cílená snaha o to působit tajemně, lenost, odpor k internetu nebo něco jiného?
(smích) Určitě to není žádná taktika…, jsme flákači a lenoši. Už jsme kolikrát slyšeli, abychom udělali webovky, ať dáváme víc příspěvků tam a tam…jestli to čte někdo, kdo by se tomu u Bloody Rose chtěl věnovat, sem s ním (smích), byli bychom jen rádi… Dá se říct, že se aktivně věnujeme facebooku i bandzone…, doménu našeho webu máme taky zaplacenou, jen udělat stránky (smích), kdokoli napíše třeba na FB zprávu, rádi odpovíme nebo podáme info…, ono na druhou stranu, kdybychom měli 60 tisíc fanoušků a 5 tisíc přístupů denně, taky by ses tomu věnoval jinak…ale zamyslím se nad tím, dík za připomenutí (smích).
Jaké máš aktuálně s Bloody Rose ambice? Liší se nějak zásadně od těch, s kterými jsi v Bloody Rose začínal, jak Tě změnila ta mnohaletá hudební zkušenost? Co Tě v současné době drží u toho dělat muziku?
Ambice byly velký…, festivaly, pořadatelé se o nás budou prát, budeme dělat předkapelu všem a ještě si budem vybírat…, a těch ženských a peněz, dvacet koncertů měsíčně…, dneska už je jiná doba, i velký kapely mají co dělat, aby naplnily klub a to i zahraniční… Baví nás to, baví nás lidi pod pódiem, baví nás nástup na pódium, když začíná koncert, baví nás, když si někdo koupí CD, baví nás, když nám lidi píšou, fandí nám, drží palce, ptají se, kdy budeme hrát…, baví nás, když volá pořadatel, že o nás ví, že se mu to líbilo a chce nás…, tohle všechno nás prostě baví.
Moje poslední otázka je obligátní – je něco, na co se Tě nikdy nikdo z novinářů či fanoušků nezeptal a Ty bys na to přitom rád odpověděl?
Ty jo…tak třeba : Změnil bys něco za tu dobu, co se hudbě věnuješ? A odpověď : Nezměnil, byly a jsou to skvělý léta na pódiu, ve studiu a na cestách, jen bych se chtěl omluvit některým dřívějším spoluhráčům a lidem kolem kapely, ne vždy jsem se k nim choval hezky…ale ambice, mladická nerozvážnost a sebestřednost jsou zlými pány…, sorry přátelé, žádná hádka a konflikt nestála za to ;)
|
