Překvapení? Pro mě rozhodně ano. Přiznám se, že když jsem v rámci zjišťování informací o Public Relations narazil na autocharakteristiku „rock-elektronická smršť ze severní Moravy“, pochyboval jsem a podvědomě předpokládal, že se jedná o pouhý reklamní trik. Jenže na novinkové album „Sirael“ tohle hodnocení dokonale pasuje. A byť jeden poslech tohoto alba vydá za tisíc slov, zpěvák a textař Public Relations Honza „Comar“ Ražnok je tím nejpovolanějším, který o „Sirael“ může leccos prozradit.
Do Public Relations jsi nastoupil v roce 2013, kdy kapela měla za sebou již téměř desetiletou historii, navíc došlo k docela podstatnému zvratu ve stylovém zaměření. Jaké vlastně byly tvoje námluvy s Public Relations, věděl jsi, do čeho jdeš, znal jsi historii Public Relations, byla změna stylu důsledkem tvého příchodu, nebo jsi už přišel k hotovému?
V Public Relations jsem se ocitnul, protože jsem hledal kapelu a oni hledali zpěváka. Znal jsem jejich tvorbu, dokonce jsem kdysi se svou předchozí kapelou hrál na společné akci s úplně první sestavou PR. Původní zpěvák měl agresivnější výraz, kdežto já mám rád ty zpěvné melodie. To do těch starých věcí moc nesedělo. Ale když jsem zkusil něco udělat s fungl novými, ještě neposkvrněnými songy, tak se to klukům líbilo. Nějak tam mezi námi zafungovala alchymie, Tomáš (kapelník, basista a autor hudby v jedné osobě) začal chrlit nové songy a mně se do toho docela lehce skládaly melodie a texty. Větší příklon k elektronice už měli kluci tak trošku nastavený, ale podle mě čekali, co z našich námluv vyleze. A protože ty úplně první věci zněly v pohodě (např. „Close to Sun“), tak jsme v podobném duchu pokračovali, až z toho byl během půl roku kompaktní koncertní repertoár. Všechny ty songy jsou na albu „Reset“. Mým příchodem se změnil spíš výraz, co a jak chceme lidem sdělit, Public Relations se tak stali více melodičtější, přístupnější širšímu publiku. Elektroniku a aranže v PR obstarává taky Tomáš. PR s elektronikou koketovali už předtím, ale ne tak moc. Po personálních změnách, kdy odešel i jeden z kytaristů, pak dostala elektronika větší prostor. Přišlo nám to zajímavé, svým způsobem originální, protože moc takových kapel u nás není. Navíc jsme měli elektrické bicí, tak jsme byli na akcích, kde jsme vystupovali, docela rarita (smích).
Jak bys popsal aktuální tvorbu Public Relations někomu, kdo vás nezná?
Rockový nášup s příměsí elektroniky, vlezlé riffy a melodie. Hrajeme to na obě strany, pro ty, kteří chtějí skotačit na parketu i pro ty, kteří se přišli podívat a poslouchat. PR je radost ze hry... Aby ne, když za tím stojí neskutečné množství práce, aby všechno šlapalo, jak má.
Letos jste vydali album „Sirael“. Představ prosím tuhle desku a přibliž proces jejího vzniku.
„Sirael“ je poselství. Jak to je celé zabaleno do hávu sci-fi s post-apokalyptickými vizemi a tématem člověk versus stroje, tak by to mohlo být varování z budoucnosti. Ale tím, že tam jsou archetypální témata ze starých bájí a pověstí (stvoření umělé bytosti) a narážky na historické události (čarodějnické procesy), tak to můžete brát i jako poučení z minulosti. Je tam sice příběh, ale každý ať si z alba vyzobne, co chce. Chtěli jsme udělat koncepční desku, která by propojila všechny možné složky - muziku, texty, vizuálno. Posel z budoucnosti (Big Shake, který se občas zjevuje i na našich koncertech) nám prostřednictvím snů a múz poslal téma, které jsme zpracovali.
Tím, že si všechno děláme sami a máme omezené prostředky, tak jsme nemohli všechno dotáhnout, jak bychom chtěli, ale myslím, že i tak se nám podařilo to hlavní: natočit poutavý klip („Hora“), který uvádí příběh „Sirael“a celou desku pak v duchu koncepce s patřičnou atmosférou můžeme hrát na koncertech.
Musím s uznáním konstatovat, že mě překvapilo, jak je tahle deska důkladně propracovaná po všech stránkách. Co bylo impulsem či inspirací k tomu, pustit se do koncepčního vyprávění příběhu, notabene příběhu o umělé ženě Sirael? Je pro vás tvorba uceleného příběhu v něčem jednodušší, než tvorba jednotlivých, vzájemně nesouvisejících písní? Oslovil vás tenhle způsob práce natolik, že i případná další deska bude spojena vyprávěním jednoho příběhu?
Dělat koncepční desku s příběhem má své plusy i mínusy. Jak máš příběh, máš téma a máš o čem psát. Pak už se pereš s formou, aby ty songy byly na desce poskládané tak, aby to fungovalo čistě jako muzika bez příběhu. Musíš tam ty songy naskládat tak, aby to pasovalo do příběhu a aby se neocitly dva podobné songy ve stejném tempu a stejné tónině za sebou. U nekoncepční desky máš zase širší prostor na vyjádření, ale taky ta deska musí držet nějak pohromadě. Vyzkoušeli jsme si oba způsoby a jaká bude další deska, záleží, jaké budeme mít sny a múzy.
Textově je deska taky velice vydařená, potěšila mě i tvoje šikovnost při zacházení s češtinou, která asi nejvíc vynikne v bonusovém songu „Platonia“, který původně vyšel v angličtině. Který jazyk je při textování tobě bližší, přece jen řada textařů řekne, že za angličtinu se schováš snáz než za češtinu. A do budoucna předpokládáš, že čeština a Public Relations spolu zůstanou?
S češtinou se mi pracuje lépe, je to přece jenom rodný jazyk a myslím, že ho dokážu v muzice použít tak, aby to nevyznívalo úplně blbě. Když jsem nastoupil do PR, tak jsem se držel předchozího směru – anglické texty. Navíc mě do těch písní ani žádné české texty nenapadaly. První český text v PR jsem udělal na Saharu, což je taky jediný song, který ze staré éry PR hrajeme, i když v upravené podobě. V původní verzi v angličtině ho najdete na druhé desce „Platinum Air“, v češtině pak na „Resetu“. Zaznamenali jsme pozitivní ohlasy a lidi si žádali více českých věcí. Zkusil jsem teda ještě předělat „Platonii“ a pak už to šlo nějak samo. Ale zase to nemám úplně vyhraněné, že od teď jenom česky. Když mě tam napadne jako první čeština a sedí to, tak to dáme česky, když angličtina, tak to dáme anglicky. Hlavně ten text musí zapadnout do atmosféry songu a v jakém už to bude jazyce, to už je jedno. Ale ta čeština mě baví více.
Na druhou stranu může být využití mateřského jazyka svým způsobem limitující při případných ambicích, kam se s vaší muzikou podívat. Řešili jste i tuhle otázku, máte nějaké touhy podívat se s vaší hudbou do zahraničí?
Dostat se do zahraničí bez profi managementu, agentury, kontaktů a dostatku financí se dnes povede málokomu. Aktuálně máme repertoár půl na půl. Takže pořád máme vrátka otevřená. Teď se chceme soustředit hlavně na publikum tady.
Do celého konceptu zapadá i moderně „elektronicky“ pojatý booklet, u kterého mě jen trochu zamrzelo, že v něm nejsou kompletní texty uvedené, že nabízíte jen jakési vodítko příběhu. Byl i tohle záměr, řekněme „přinutit“ posluchače, aby vnímal muziku a příběh intenzivněji tím, že dostane jen nápovědu, ale samotné detaily příběhu už musí „pochytat“ sám?
V podstatě je to tak, jak říkáš: tím, že posluchačům v bookletu nenaservírujeme komplet texty, tak se musí při poslechu více soustředit nejenom na muziku, ale i na to poselství. A když máš české texty, tak je zbytečné je vypisovat, když to přece slyšíš. A ta angličtina sem tam je myslím dost srozumitelná. Příběh je v bookletu popsán celý a v textech ho stejně nepopisujeme, texty mu dodávají jen patřičnou atmosféru, aby to v posluchačích vyvolalo nějaké pocity. Nechci v textech nějak kárat, že to je špatně a to dobře, ale ať si k tomu dojde posluchač skrz pocity.
Nabízí se i otázka, když už je vše natolik propracované, soudržné a komplexní, jestli se vám podaří i tuhle atmosféru přenést na pódia. Neuvažovali jste i o nějakém propojení, řekněme například kostýmy, scéna, dokreslující atmosféru alba, při vašich živých vystoupeních? Chystáte nějakou souvislejší tour k představení alba, kde vás bude v nejbližší době možné vidět?
Nápadů by bylo, jak to dotáhnout k dokonalosti, ale prostředků k tomu je poskrovnu. Protože však na koncertech hrajeme i songy z „Resetu“, které se „Sirael“ nemají pranic společného, tak koncerty jsou hlavně show, kterou si chceme spolu s lidmi užít. Atmosféru industriálu a post-apokalypsy jistě dodávají pódiové efekty ve formě dýmů a světel naprogramovaných přímo do muziky. Souvislejší tour neplánujeme, spíše se bude jednat o samostatné koncerty, které jsou zatím v jednání. Stačí sledovat naše online kanály a zájemci o koncert se tam zavčasu dozví, kde s námi mohou zakalit.
Není úplně obvyklé, aby se kapela sama postarala kompletně o zvuk a výsledek byl tak dobrý, přehledný, razantní, čistý. Je jednodušší pro vás udělat si všechno sami, nespoléhat se na někoho zvenčí, který by případnou vizi mohl nějakým způsobem nabourat? A vyhovuje vám to natolik, že se dá předpokládat, že tenhle způsob tvorby budete praktikovat i nadále?
Holt máme šikovného kapelníka, který dokázal sám celou desku zaranžovat, natočit, smíchat a zmástrovat. Kdybychom vlezli do profi studia, nechali bychom tam balík. Teda kromě bubeníka, protože ten všechny songy nahrál za tři hodiny. Otázkou je, jestli by zásah někoho zvenčí byl ku prospěchu? Třeba to někdy zkusíme. Když si děláš desku sám ve zkušebně, nemusíš hlídat hodinky při nahrávání a dalších procesech, můžeš se s tím víc piplat. Třeba singl „Hora“, než se našel výsledný sound, tak vzniklo asi dvacet verzí. Na tohle bychom ve studiu čas neměli. Samozřejmě i pak přijde ten čas, kdy už to musíš dotáhnout a ve finále zjistíš, že kdybys měl ještě dva týdny, tak by to bylo fajn. Chtěli jsme mít desku hotovou před festivalovou sezónou a to jsme stihli.
Jaké máš na tuhle desku ohlasy a jak jsi s ní spokojen ty sám?
Ohlasy se teprve sbírají. Samozřejmě lidi chválí české texty, grafiku (za což velmi děkujeme Janče Buštíkové) a vůbec celý koncept, jak je to propojené i s klipem. Já jsem rád, že vyšel ten můj prvotní záměr udělat koncepční desku. A že na ní jsou songy, které po poslechu lidem hučí v hlavě ještě nějakou dobu.., alespoň dle některých reakcí.
Moje poslední otázka je obligátní – je něco, na co se tě nikdy nikdo z novinářů či fanoušků nezeptal a ty bys na to přitom rád odpověděl?
Teď jsi zrovna jednu takovou položil (smích)..., ale odpověď momentálně nevím.
|
