STAGEWAR - Killing Fast
Na druhém albu německých Stagewar je sympatická pohoda, která sálá z hudebního obsahu a jejíž nejsilnější výrony můžeme zaznamenat v hravých thrash´n´rollových sólech. Žánroví filatelisté by ale nalezli také známky punku, old-schoolu, jenž i díky zpěvákovi Deziusovi zavoní první Metallicou, nebo hardcoru, to když naopak vokalista přitlačí na hlasovou pilu. Pokud Němcům něco vyloženě svědčí, pak je to rychlé tempo, kdy vzájemný taneček rytmické sekce s kytarovými nápadníky vytváří sugestivně skočné kreace. Vždyť koho by nesvedla neodbytná bicí pozvánka v úvodu songu „Trapped In Life“, thrashově vyostřená palba „Isolated“, crossover-punková střela „My Place My Rule“ s parádně vytrylkovaným heavy sólem nebo kus „No Fucks Given“ s odérem skotských The Exploited? Jakoby ale všechno to řádění Němce poněkud unavilo, a tak poslední třetina desky najednou působí nenápaditě a zvadle. Nedaří se tvorba dobrých riffů, ani zpěv nevládne dřívějším tahem. A přece se ještě pánové vzepřou k závěrečnému útoku, když v posledním čísle zase chytnou rytmické otěže, které zavelí instrumentálnímu oři k adekvátně rychlé jízdě, okořeněné dalším povedeným sólem. Jde tak o zdařilé rozloučení s deskou „Killing Fast“, která se sice nevyhnula slabším místům, celkový dojem však zanechala více než dobrý.
6,5/10
YouTube ukázka - No Place To Go
POLTERGEIST - Back To Haunt
Švýcarští Poltergeist se vrací z hrobu, kam se uložili v roce 1993. Konkrétně kytarista V.O. Pulver a zpěvák André Grieder, který mimochodem pomáhal Němcům Destruction s tvorbou fošny „Cracked Brain“ (1990). Tito dva původní členové k sobě přibrali trojici nováčků, aby dohromady dali vzniknout čtvrté řadovce s všeříkajícím názvem „Back To Haunt“. Ta přináší mix old-school thrashe s melodickým zpěvem, sóly a vyhrávkami, připomínající party jako Artillery a Megadeth, při vyšším přídělu riffové intenzity ale také Overkill nebo Slayer. Typicky náserových nebo minimálně dynamicky šlapavých pasáží je na albu příjemně mnoho a pánové je umí naservírovat v hodně nakažlivé formě, jejich proložení melodickými prvky jim navíc přidává na atraktivitě, nejvíce soustředěné v položkách jako „Gone And Forgotten“, „Patterns In The Sky“, „And So It Has Begun“ nebo thrashově vtahující smršti „Shell Beach“. Povedený je Griederův zpěv, kterému nejednou přijdou na pomoc doprovodné sbory, na druhou stranu vokální linky někdy trpí menší chytlavostí a postrádají patřičnou šťávu (viz třeba titulní flák nebo více heavymetalová a méně zábavná píseň "The Pillars of Creation"). To jde zároveň na vrub stopáži díla, která dosahuje na žánr přemrštěných padesáti osmi minut, v nichž se zlehka rozpíjí autorská nápaditost většiny písní. Není to však nic dramatického a z celkového pohledu je možné o návratovém počinu Švýcarů mluvit jako o velmi slušném a díky silnému melodickému vkladu i méně běžném příspěvku do letos čím dál bohatší thrashové studny.
7/10
ukázky na bandcamp
REVOLT - Torture To Exist
Plných deset let trvalo období, které dělilo vznik kapely od vydání debutu „Bloodventure“ (2010). Ani poté se ale čtveřice německých muzikantů neurvala z tvůrčího řetězu a následovníka s názvem „Torture To Exist“ nabídla thrashovému světu až letos. A je to masakr. Zaslechneme několik pasáží, u kterých je díky uhrančivosti rytmické sekce těžké setrvat v klidné pozici. Čeká nás zkrátka pravověrná old-schoolová kanonáda, bylo by však velkým omylem, kdybychom partu Revolt tlačili do této úzké charakteristiky, Němci totiž kypří strukturu skladeb vícestylovostí, zejména death metalem. Jeho zauzené rohy občas vykouknou ve formě kytarového vichru, blast-beatové smaženice nebo krátkodobého growlingu zpěváka Marca. Patrný je také závan moderny, nezbytnou okrasou se pak staly – podobně jako u výše zmíněných Švýcarů – melodické prvky. V případě první skladby „S:O:S“ v zastoupení málem power-speedového sóla, u následující titulky ve formě chytlavého klenutí hlavního motivu, potažmo nečekaných a parádně vygradovaných melody-trylků. Celkové dění je pak podpořeno instrumentální intenzitou ala Testament, vhodnou vokální výpomocí kytaristy Simona Vissera, nebo akustickým vybrnkáváním, které zklidňuje metalovou smršť. A takové variabilní prvky jsou nutné, protože pokud lze něco Němcům vyčítat, pak je to přetažená stopáž většiny skladeb, kdy nejsou výjimkou ani sedmiminutové položky. Vyloženě do počtu a jakoby z jiného alba pak vyznívají závěrečné dvě skladby, ve kterých najednou chybí předešlá nápaditost a agresivně-podmanivý tah. Nicméně prvních osm čísel je nadupaných jako stádo buvolů a zejména díky nim si druhá studiovka Revoltu zaslouží významné doporučení.
7/10
YouTube ukázka - Stalked...Catch...Bondage
|
