"Jsme mladá sexy hard/glam rocková kapela z Frýdku-Místku, která vznikla v polovině roku 2013 seskupením čtyř totálně zapálených šílenců, kteří jako by bylo jejich osudem drtit spolu tuto hellmachine." To o sobě tvrdí čtveřice, která si říká Bad Joker´s Cream. Jak můžete posoudit z následujících slov basáka Tommyho, je to taky parta, která ví, co chce a která si ten svůj sen chce prožít naplno. A kdo ví, jak říká Tommy, nikdy nevíš, kdy se zrodí další legenda…
Na úvod našeho povídání tě chci požádat, abys kapelu Bad Joker´s Cream blíž představil, kdo kapelu tvoří, které momenty z vaší historie považuješ za nejdůležitější? Vím, že členové kapely přišli do Bad Joker´s Cream už se zkušenostmi z předchozích působišť, prozradíš, kudy vlastně vedly vaše muzikantské cesty?
Kapelu Bad Joker´s Cream momentálně tvoří čtyři lidé a každý je jedinečný. Post frontmana a zpěváka zastává Stacee Roxx, který je zároveň nejvýraznější tvůrčí motor. Znám se s ním už hrozně dlouho a navíc BJC není první kapela, ve které jsme se setkali. Původně jsme spolu hráli ve formaci Escape, hrající covery. My dva jsme zároveň původními členy, kteří káru tlačí od začátku. Záda nám kryje vynikající Dave J., působící na postu bubeníka. Ten na glamu vyrostl a například kapelu Kiss poslouchá už od plenek, které odložil celkem nedávno (smích). Naším posledním a zároveň nejnovějším členem je kytarista Jamie Lee Caster. Ten muzikantky vyrostl vedle svého otce v projektu Dorien, kde hraje doposud. Jak už říkáš, ani jeden z nás do kapely nevstoupil jako úplný hudební panic a všichni máme zkušenosti z předchozích působišť. Paradoxně nejvíc jich momentálně sbírá náš nejmladší člen Dave, který současně působí ve formaci Light&Love. Naše kapela je sice poměrně čerstvá, ale i za tuto krátkou dobu se stala spousta věcí, které stojí za zmínku. Jako nejdůležitější momenty pokládám naše dvě vystoupení na největším tuzemském rockovém festivalu „Masters of rock“, kde jsme hráli dva roky po sobě a letos jsme ochutnali atmosféru a sílu hlavního pódia.
Jak se stalo, že vás oslovil zrovna glam, jehož éru, když hýbal se scénou, pokud se nepletu, jste nemohli zažít? Které kapely z glamové scény tě nejvíc oslovují a koncert které bys rád zažil?
Máš pravdu. Počátek glamu se myslím datuje do sedmdesátých let, kdy jsme ještě všichni byli na houbách. Zásadní vlna z let osmdesátých nás taky moc nezastihla. Já se v dobách, kdy Mötley Crüe začali válcovat americká podia a Guns ´n´Roses ještě mačkali beďary, teprve narodil a to jsem vlastně po odchodu původního bubeníka Dala kmetem kapely. Glamu jsme si spolu se Staceem poprvé začali všímat právě při působení v Escape, kde jsme některé starší pecky hrávali po zábavách a po období poslouchání Iron Maiden, které by mělo být pro každého rockera skoro povinností, jsme našli pravou lásku právě v glamu, jehož dravost, nespoutanost a divokost nás doslova uhranuly. Dalším aspektem samozřejmě byl nástup novodobého glamu v současnosti v podobě kapel jakými jsou např. Kissin´ Dynamite z Německa. Zažít koncert legend bych samozřejmě chtěl, ale dnes už ne jen jako divák, ale jako součást, protože zahrát si před takovými kapelami by pro mě byl vstup do hudebního ráje. Je jasné, že se to už těžko povede, vzhledem k tomu, že Mötley už skončili a ostatní kapely už taky stříhají metr. V současnosti je spíš reálné hrát po boku novodobých kapel.
Cesta k aktuální sestavě kapely asi nebyla nejjednodušší, jak je obtížné v dnešní době dát dohromady partu mladých kluků, kteří mají zájem hrát glam, byl při odchodech spoluhráčů problém najít nové? A myslíš si, že glam je v současné době styl, který dokáže oslovit mladou generaci, nehrozí vám, že budete hrát jen pro pamětníky nebo pro kámoše?
Je to sice k nevíře, ale zas tak těžké to není. Naše kapela prošla už několika zásadními změnami a zatím vždy se nám povedlo sehnat někoho, kdo se pro glam dokázal zapálit stejně jako my. Ten styl je strašně návykový, a když k němu člověk jednou přičichne, už se neodtrhne. To samé platí v případě fans. Lidi, co nás neznají, někdy bývají skeptičtí už jen pro to, jak vypadáme, ale po koncertě za náma chodí a jsou nadšení. Songy tohoto ražení jsou strašně chytlavé a nenechají nikoho v klidu. Proto se o budoucnost žánru nebojím. Navíc už jen naše vizáž lidi zaujme a poslechnou si nás, protože jsou jednoduše zvědaví. Potom už jsou naši. Chce to jen spoustu tvrdé práce a hlavně se oprostit od předsudků a ustálených modelů v současné hudbě a glam má určitě šanci. Navíc samozřejmě nechceme prorazit pouze na české hudební scéně.
Nedávno jste vydali album své první album „Behind The Mask“. Představ prosím tohle album, jaké na něj máš ohlasy a jaké pocity z něj máš ty sám, jak se na desku díváš s určitým časovým odstupem? Která z písní je tvůj osobní favorit?
Album je takovým shrnutím naší tvorby uplynulých let a díky tomu je dost rozmanité, čímž je o to zajímavější. Základní myšlenkou je život za maskou, kterou každý den všichni nasazujeme a kterou se prezentujeme před světem. Základní téma tkví v tom, že jednáme jako loutky velkého Jokera, který našim prostřednictví šíří do světa svou vůli a na oplátku nám zařídí nehynoucí slávu. Na úkor toho se ale musíme oprostit od sama sebe a zaprodat duši. Je to taková paralela na dnešní poměry v hudebním průmyslu, kdy je interpretům diktováno, co a jak mají dělat, aby mohli prorazit. Ústřední téma je naznačeno už v prvním songu ´Perfect Deal´, který je zároveň mým největším favoritem.
Co se týče ohlasů, tak ty jsou pozitivní. Fanoušci CD přijímají dobře a i z recenzí je znát, že je rozhodně na čem stavět. Možná se na finálním zvuku trochu projevila naše nezkušenost s nahráváním, neboť písničky mají daleko větší drive naživo, ale to není nic nového. Na to, s jakými problémy jsme se při nahrávání potýkali (finance, změny v sestavě), tak si myslím, že celek dopadl víc než dobře a těch pár nedostatků se vytratí s dalšími alby, protože teď už víme, jak na to. Osobně myslím, že CD nenudí a každá píseň na něm má svou duši a není jen vycpávkou dlouhého alba. Každá je totiž nezaměnitelná.
Jak dlouhou dobu považuješ za optimální pro vydání dalšího alba a podnikáte v tomhle směru už nějaké kroky?
Na dalším albu samozřejmě už pracujeme. Sestava se ustálila a díky tomu bude druhé album o to silnější. Zatím máme kostry většiny songů a budou to opravdu pecky. V příštím roce bychom minimálně jednu z nich rádi vydali jako singl.
Předpokládám, že ze svých předchozích působišť máš i nějaké zkušenosti s prací ve studiu. Bylo pro tebe nahrávání „Behind The Mask“ něčím specifické a jedinečné? A máš radši práci ve studiu nebo živé koncertování?
Víš, jelikož jsem na původních štacích působil jako zpěvák, bylo pro mě nahrávání „Behind The Mask“ na postu basáka vlastně premiérou. Ale užil jsem si ho na maximum. Navíc je základ všech songů nahrávaný live. Díky tomu má album trochu přiblížit živáky, které mají vždycky větší koule. Při snaze vydat CD tak, aby se fanoušek co nejvíc cítil jako na koncertu, jsme se snažili co nejvíce vyvarovat přehnaných efektů a i mastering je nepřebuzený, aby to znělo uvěřitelně. Nacpat do songů miliony efektů umí totiž kdekdo. Přitom naživo pak kolikrát stojí za hovno. Touto cestou my jsme se vydat nechtěli. Proto je naše CD uvěřitelnější. Ale stejně. Nahrávání ve studiu je super, ale energii ze živých koncertů a kontaktu s fanoušky se prostě nic nevyrovná.
Je asi logické, že vaše texty jsou v angličtině, dost dobře si neumím představit, jak by v glamu zněla čeština. Jak moc se při textování vašich písní snažíte držet obvyklých glamových témat (holky, pařby, motorky..), máte vůbec potřebu dotknout se nějakých témat, která do určitého glamového rámce nezapadají?
V tom máš pravdu. Hodně lidí už nám říkalo, že bychom měli začít tvořit česky, aby byla šance na proražení větší. Ale jednak české texty ke glamu moc nepasujou a za druhé nechceme svou pozornost v budoucnosti soustředit jen na českou scénu a český trh. S našim materiálem chceme proniknout i do zahraničí. Jinak texty neorientujeme jen na tebou zmíněná témata. Samozřejmě, že tam jsou, bez toho by to nebyl glam, ale zároveň se snažíme na pozadí o něco víc, jako už zmíněná loutkohra šoubyznysu a dokonce jsme se pustili do odvážného šokujícího tématu jménem láska (smích). Navíc se nedá zpívat pořád jen o chlastu, bordelech a drogách. I když je pravda, že někteří to tak mají. Ale stavět kariéru jen na takovýchto textech by měly jen kapely, které tak vyloženě žijou. A přiznejme si, takových už dnes není moc, protože přežít v dnešním šoubyznysu a žít stylem hvězd let minulých moc nejde. Pokud teda nejsi už na vrcholu. Kapely, které se teprve zavádějí, si nemůžou dovolit jen chlastat a fetovat. Především musí makat. Jinak po nich neštěkne pes.
Aktuálně máte za sebou mini tour částečně s a částečně bez Zakázanýho ovoce. Jak sis užil tyhle koncerty, jak hodnotíš tuhle šňůru?
Hrát po boku kvalitních známých kapel je pro nás, kteří to vše teprve budujeme, vždy veliká zkušenost. Jsme rádi, že jsme kluky ze zÝo zaujali na tolik, aby nás přibrali na část své šňůry. Těch několik koncertů jsme si užili naprosto parádně. Byla to jedna velká party, na které jsme zažili spoustu srandy, potkali hromadu zajímavých a skvělých lidí a nasbírali spoustu nových zkušeností. Bylo to taky poprvé, kdy jsme hráli pět koncertů ve čtyřech dnech, takže to bylo zároveň náročné, ale určitě to stálo za to.
S koncertováním a angličtinou samozřejmě souvisí i otázka na to, jak velkou chuť máte přičichnout k místům, kde se glam rodil a vyvíjel, podnikáte nějaké kroky k tomu, aby se jednou Bad Joker´s Cream podívali se svojí muzikou do světa?
Na to už jsem částečně odpověděl předtím. Do zahraničí jednoznačně chceme. Prozatím asi někde kolem, do Německa, Skandinávie, na jih Evropy. A hraní na místech jako třeba v Los Angeles? To uvidíme časem. Krom USA je třeba i Japonsko velkým lákadlem.
Když jste kapelu zakládali, jaké jste s ní měl ambice a plány, podařilo se vám už dotknout se toho, co jste si představovali a co je v současné době pro tebe tím největším hnacím motorem? Jaké jsou nejbližší plány Bad Joker´s Cream?
Za mě každopádně. Mým prapůvodním snem bylo zahrát si na Master sof Rock. Což se povedlo letos. Takže ano. Každý, kdo to myslí s muzikou vážně, si může splnit své sny. A splněním snů může nastavovat sny nové, větší. Pro mě teď bude dalším milníkem koncert v USA. No a samozřejmě distribuce našich věcí do celého světa. Plánů na další rok máme spoustu a až nastane čas, vše zveřejníme. Ale OK, aktuálně doděláváme videoklip k songu „I Would Like To Fly“. Ten by měl spatřit světlo světa v nejbližší době.
Konec roku se blíží, pojďme trochu zabilancovat. Co pro tebe bylo z pohledu muzikanta i fanouška největší událostí letošního roku a proč?
Jako nejpozitivnější hudební událost tohoto roku je oznámení, že příští rok vyjíždí německá speedmetalová kapela Helloween na turné a to spolu s Kaiem Hansenem a Michaelem Kiskem. Na tento reunion čekali všichni zasvěcení fanoušci a já si koncert z tohoto turné určitě nenechám ujít. Už jen proto, že zavzpomínat na staré pecky, navíc z úst zpěváků, kteří je originálně nazpívali, bude velký zážitek. Pokud bych měl zmínit i negativní události, tak tou určitě je celkově nechutný rozpad ostravské metalové legendy Citron. Jelikož nepatřím mezi zasvěcené, nechci se přiklánět ani na jednu stranu, protože vím z pozice aktivního muzikanta, jak je někdy těžké vyjít s klukama z kapely. Ale jak říkám, jako normálního posluchače mě to moc mrzí. No a z hlediska BJC byla největší událost jednoznačně vydání debutového alba „Behind The Mask“, které na začátku července vyšlo na CD nosičích a jehož digitální podobu od začátku prosince zároveň distribuujeme do celého světa, prostřednictvím iTunes, Google Play, Amazon a spousty dalších služeb.
A teď už jen závěrečný prostor pro to, co bys rád řekl, aniž bych se Tě na to zeptal.
Děkuju za rozhovor. Odpovídat na tvé otázky mě moc bavilo a jsem rád, že máme možnost zase o něco přiblížit fanouškům, co se děje u nás v manéži. A lidem bych chtěl vzkázat, aby si hudbu užívali, chodili na koncerty, a to nejen koncerty veličin, ale aby dali prostor a šanci i něčemu novému, protože nikdy nevíš, kdy se zrodí další legenda. V současných komerčních rádiích to určitě nebude, tudíž si, rockeři, nenechte nic a od nikoho diktovat. Těšíme se na vás na příštích koncertech. A dámy, místo kalhotek házejte na podium ponožky. Staceemu už ty růžové začínají docházet. (smích)
|
