Když vydá novou desku kapela typu Wanastowi Vjecy, je to na české scéně vždycky událost. A když je to po pěti letech, je to skoro už důvod k oslavám. I když dnes lze Wanastowi Vjecy považovat za regulérní kapelu už jen stěží, rozhodně se jim nedá upřít, jaký vliv měli na českou scénu po celá devadesátá léta. „Sbírka zvadlejch růží“, „Tak mi to teda nandey“, „Nahá“ nebo „V princeznách“ byly skutečné hity, které formovaly tuzemskou hudební scénu a zaručily téhle partě kolem Roberta Kodyma navždy nesmrtelnost. Dnes jsou Wanastowi Vjecy brány spíše jako legenda a po odchodu druhého pilíře kapely, tedy basisty P.B.Ch.. už i jako ryze Kodymův projekt, přestože v něm působí tak ohromně talentovaní muzikanti, jako je kytarista Tomáš Vartecký a bubeník Štěpán Smetáček.
Wanastovky vydávají bez P.B.Ch.už druhou desku a stejně jako v případě pět let staré „Letíme na Wenuši“ je i na novince „Alchymie“ nepřítomnost tohoto muzikanta znát. Společné jiskření mezi ním a Kodymem totiž v minulosti mohlo za to, že Wanastovky mají na svém kontě tolik zásadních skladeb a hitů. Těch je totiž „Alchymie“ prostá. Nečekejte tedy žádnou novou „Sbírku zvadlejch růží“ i když by Kodym dnes asi dal bůhvíco, aby se mu takový majstrštyk ještě jednou povedl. Je ale za vodou, jeho Wanastovky už jméno dávno mají a nová deska se prodávat rozhodně bude. Špatná totiž není, to ani v nejmenším. Ale převratná také ne.
S „Alchymií“ je to stejné jako s minulou „Letíme na Wenuši“. Představuje totiž usedlejší tvář kapely, která hraje na jistotu a sem tam se jí povede napsat skutečně dobrou skladbu. Ta sice nemůže konkurovat starým hitům, ale fanouška beze zbytku potěší. Dnes už se Wanastovky nedají počítat ani za punkovou kapelu, kterou ve svých začátcích byli. Jistě, rozdíl mezi nimi a druhou Kodymovou domovskou kapelou, tedy Lucií, tady stále je. Ale pomalu se už zmenšuje.
Na „Alchymii“ se proto nachází pár tvrdších, punkovějších věcí, jako třeba „Wšechny holky“, politicky angažovaná "Nade hradem, pode hradem" nebo úvodní „Karlovy Vary“ (tu Kodym pasoval na hit desky, kterým ovšem není ani náhodou), ale je to spíše jen tak, aby se neřeklo. Těžiště alba leží někde jinde. Spíše u hloubavějších věcí, kde je jasně slyšet vliv Tomáše Varteckého, v tomto případě se jedná o skladby typu „Čaroděj“, „Moje lásko“ nebo „Tři minuty po půlnoci“, kde úvodní kytary evokují současnou tvorbu Kabátu. Nelze také nezmínit skladbu „Ty jsi tak hezká“, kde sice nejprve zarazí kytary, které jako kdyby pocházely z autorské dílny Oldy Říhy, ale následně potěší country vlivy. To ale není u Wanastovek nic nového. Stejně jako klasické uchylárny „Popelka“ nebo „Lowím hada pilou“. To všechno už ke Kodymovi léta patří.
Takže skutečně nic nového se nekoná. „Alchymie“ je klasická deska do řady. Fanoušci si ji se zájmem poslechnou, některá místa je rozhodně potěší, nad jinými možná budou ohrnovat ret. V rámci diskografie kapely se jí dostane stejného postavení jako minulé „Letíme na Wenuši“. Prostě a jasně, kdo Wanastovky nezná (existuje v tomhle státě někdo takový?) a bude se chtít vydat na procházku jejich diskografií, měl by začít od jiných alb.
|
