Attacker žijí! Přestože tahle parta oslavila svůj comeback hned po roce 2000, vnímá jej do dneška snad jen úzký okruh příznivců. Ti jako svátost opatrují jejich dvě desky z osmdesátých let, tehdy velice vydařené „Battle At Helm`s Deep“ a „Second Coming“, které ve své době měly ambice zařadit se do zlaté pokladnice US-power metalu nebo dokonce i thrash metalu. Toho thrashe, který se hrál před „Master Of Puppets“ a „Reign In Blood“… Jenže tenkrát se tak nestalo, a i když Attacker působili jako želízko v ohni amerického metalu, nakonec z toho, až na undergroundovou senzaci, nic nebylo.
Comeback pak možná působil trochu překvapivě, obzvlášť když se zúčastnili jen bubeník Mike Sabatini a kytarista Pat Marinelli (na čas se připojil i původní zpěvák Bob Mitchell), ale člověk to mohl přičítat všeobecnému revivalu osmdesátých let, kdy se objevila různá, prachem zapadaná jména ze zlaté éry heavy metalu. Bylo by bláhové si myslet, že by Attacker mohli dnes znamenat více než v době své prvotní existence. U podobných kapel je úspěchem, že dosáhnou své někdejší kvality a jejich nová činnost nepůsobí tak, že by si posluchač musel ťukat na čelo. I to se samozřejmě stává, ale rozhodně to není případ Attacker.
Jejich postcomebacková alba (a to i včetně toho nejslabšího „The Unknown“) si moc nezadají s klasickou dvojicí desek. A co se týče jejich posledních nahrávek „Giants Of Canaan“ a novinkové „Sins Of The World“, možná se dokonce zmíněným nahrávkám z osmdesátých let vyrovnají. Jasně, nelze čekat, že by Attacker přišli s nějakým posunem nebo stylovým kotrmelcem (proboha, jak by to asi znělo…?), všechno jede ve starých kolejích, ale nové skladby mají energii, drajv a dobrý zvuk, že se ani nedá mluvit o nějaké zatuchlině, jak to u některých podobných spolků po comebacku bývá.
„Sins Of The World“ je sevřená nahrávka, ze které jsou samozřejmě cítit osmdesátá léta na sto koňských délek, kde kytary řežou své ostré riffy a krkolomné vyhrávky a nad vším ční až nelidsky vysoký zpěv Bobbyho „Leathera“ Lucase, jenž se pohybuje přesně na půli cesty mezi Robem Halfordem (Judas Priest) a Bobbym „Blitzem“ Elsworthem (Overkill). Ovšem Attacker nesází nic jen na laciný první efekt, „Sins Of The World“ dokazuje, že dokáží složit i dobrou skladbu, přestože z nich nikdy bůhvíjací hitmakeři nebudou. Ve svém ranku si s věcmi jako „Sins Of Man“, „Garuda“ nebo „Choice Of Weapon“ ale vystačí hravě. Když to pak přeženou se stopáží (více než sedm minut je skutečně v případě této kapely příliš), jako v závěrečné „Where The Serpent Lies“, vystačí si s jedním epickým (maidenovským) prvkem, čímž zaženou přicházející nudu.
Novinka tedy kapele v žádném případě ostudu dělat nebude. Naopak, může představovat naprosto dokonalou desku pro příznivce staromilského metalu, kterým se desky Metal Church, Vicious Rumors, Riot nebo Virgin Steele oposlouchaly. V případě nových Attacker totiž takový člověk nemůže šlápnout vedle.
|
