Dva roky po úžasném albu „Lake Of Sorrow“ se The Sins Of Thy Beloved prezentovali deskou „Perpetual Desolation“. Deska pokračuje v nastoleném stylu minulé nahrávky, současně její styl rozšiřuje a kapela hudebně ještě trochu povyrostla.
Už s první skladbou přijde překvapení. „The Flame Of Death“ je nejdelší skladbou historie této kapely (bez pár vteřin deset minut) a také tou nejkomplikovanější. Neustále se mění rytmus, nálada a zabarvení hudby. Ta je nyní více zabarvená do černa – tedy do black metalu. Growling z první desky byl vystřídán blackovým skřehotem a havraním krákoráním, k žádné personální změně však přitom v kapele nedošlo. V půlce skladby dojde k přelomu v podobě klávesové mezihry a atmosféra je místy až hororová. Za těchto deset minut kapela předvede spoustu melodických motivů a nápadů.
Další je na řadě vzletná „Forever“, jejíž ústřední melodie (jak jinak než houslová) zní naprosto nádherně a věčně. Poměrně dlouho zde vládnou mužské vokály, ať už zkreslené nebo blackové. Stejně jako na celé desce i zde mají silné slovo i klávesy, které do hudby promlouvají více než na desce první a které které mají nápad a šmrnc, nikoliv však na úkor tvrdosti. „Forever“ je každopádně skladbou, která se umí dotknout srdce. Když začne zpívat Anita, je vymalováno. Opravdová krása.
„Pandemonium“ šokuje brutálním úvodem. Štěkavé vokály rozpoutají black metalové peklo a také se zde potvrzuje, že oproti předchozí nahrávce kapela šlápla do pedálů a deska má trochu větší grády. I když zde nejsou housle tak dominantní jako na předchozí desce, stále patří k základu, bez kterého by The Sins Of Thy Beloved nebyli tím, čím byli. „Partial Insanity“ vrátí hudbu zase zpátky do doom metalových vod, aby ji vystřídala nejkratší skladba na desce, titulní „Perpetual Desolation“. Naprosto temná black doom metalová věc, která má velice zlou atmosféru. Dominují zde mužské vokály, Anitu téměř nezaslechnete. Temnota se zde téměř zhmotňuje. „Nebula Queen“ už však pokračuje v tom, co jde kapele nejlíp.
Tedy střídání mužských extrémních vokálů a křehkého dívčího hlasu. Housle malují další ze svých nádherných melodií a atmosféra je pohlcující.
Navazující „The Mournful Euphony“ pokračuje ve stejném duchu, v její druhé polovině však přijde agresivní blackový útok. Následuje strhující závěr a vokální souboj. Krkavčí hlas versus panenka.
Po krátké a řekněme v rámci desky „standardní“ skladbě přichází cover Metallicy „The Thing That Not Should Be“ a nutno říci, že není vůbec špatný. Skladbu kapela pojala zcela po svém, takže zapadá na desku, přitom však původní podobě ostudu nedělá.
„Perpetual Desolation“ je úžasná deska, je tvrdší a divočejší než její předchůdce, současně také pestřejší. Atmosféra a celkový pocit z ní je přece jen ale o kousek slabší. Po tomto albu kapela natočila její živou verzi a VHS kazetu se záznamem koncertu. Poté odešla zpěvačka Anita, kapela sice pokračovala v koncertování, přesto v roce 2001 ukončila činnost. Poté se několikrát zdálo, že se vrací na scénu, ať v letech 2005 nebo 2007, avšak nic dalšího z toho nevzešlo a tak poslední zprávou je, že v roce 2013 je činnost kapely definitivně ukončena. The Sins Of Thy Beloved vydali jen dvě desky, ty se však staly klasikou žánru a dodnes zní svěže a kouzelně.
|
