Už dávno jsme si zvykli klást rovnítko mezi jméno Blackieho Lawlesse a jeho kapelu W.A.S.P. Ovšem ne vždy tomu tak bylo. W.A.S.P. byli totiž tehdy v roce 1982 logickým vyústěním Lawlessovy cesty, ovšem jeho éra aktivního hudebníka začala o mnoho dřív, ještě na sklonku první poloviny sedmdesátých let. Pojďme se teď ve třinácti zastaveních podívat na to, jak se utvářela nejen celá kapela, ale i na to, kde se vlastně vzala a co jí předcházelo. W.A.S.P. dnes představují uklidněnou sílu čiré rock/metalové hudby, ovšem léta personálních i osobních kotrmelců se na Blackiem přece jen trochu podepsala. Už jen tím, že dnes absolutně odmítá hrát někdejší hit „Animal (Fuck Like A Beast)“, ale to už bychom moc předbíhali. Pěkně od začátku…
Blackie tvrdí, že muzikantem se stal v pěti letech, kdy jako mladý Steven Duren (což je jeho občanské jméno) poprvé viděl koncert Elvise Presleyho. To už je pětapadesát let, ale na ten pocit, který se při sledování krále rock n`rollu dostavil, v něm údajně přetrval dodnes. Brány do showbyznysu se mu otevřely v roce 1975. To se totiž vetřel ke kultovním punkerům New York Dolls, aby se v jejich posledním tažení stal náhradníkem za ikonického Johnnyho Thunderse. Pro takového mladíka to muselo být něco… Jenže Dolls v té době už byli totálně v troskách, den za dnem je rozežíraly drogy, chlast a osobní spory. Blackie se ani pořádně nerozkoukal a bylo po všem. V tu dobu v něm uzrálo rozhodnutí zamířit do Los Angeles. Kde jinde se proslavit, ne?
V roce 1976 založil s dalším totálním lůzrem a příležitostným feťákem Nikkim Sixxem kapelu Sister, která ovšem moc dlouho nevydržela. To už i Blackie pořádně fičel v drogách, kterými si údajně kompenzoval svůj neúspěch. „Můj svět tehdy byly pornofilmy, Ku-klux-klan, Hell`s Angels a moře vodky,“ vzpomíná hudebník, pro kterého tehdy nebyl problém zmáknout dvě flašky kořalky denně. Ani další projekt Circus Circus neměl dlouhého trvání a proto se znovu spojil se Sixxem a založili si kapelu London. Jak je to se dvěma kohouty na jednom smetišti je všeobecně známo a proto Lawless brzy Sixxe opouští a konečně na nohy staví W.A.S.P. Svůj nomen omen…
Našel konečně totiž parťáka na slovo vzatého, kytaristu Chrise Holmese a s ním a dalším kytaristou Randym Piperem, bubeníkem Tonym Richardsem a basistou Rikem Foxem staví další kapelu. Ta už ale měla vydržet. Sice sestava doznala hned první trhliny, když odešel Fox a Blackie musel převzít baskytaru, jenže, a to bylo nejdůležitější, kapela dostala smlouvu s nahrávací společností Capitol. Blackie sice sledoval, jak MTV začíná plnit jeho někdejší spoluhráč Nikki Sixx se svými Mötley Crüe, ale v té době už měl dost síly na to, aby se se tomu dokázal postavit a zapracovat na sobě.
W.A.S.P. si začali budovat výbornou reputaci jako živá kapela. Na Sunset Stripu jich bylo najednou všude plno a s přehledem se vyrovnávali konkurenci, ať už se jednalo o Mötley Crüe nebo Ratt, Autograph, Dokken či Armored Saint. Na začátku roku 1984 se už větřilo něco velkého, protože kapela zavřená v té době ve studiu pustila do éteru svůj provokativní singl „Animal (Fuck Like A Beast)“. Ten ji okamžitě katapultoval mezi nejlepší party tehdejšího hairmetalového hnutí v Los Angeles, ale ukázal i dravější tvář kapely, která najednou byla zkousnutelná i pro milovníky nastupujícího thrashe, jenž měli Mötley Crüe jen za bandu buzíků.
Samotné album (jedna z edic byla pojmenována jako „Winged Assasssins“, jinak se ovšem uvádí jen jako „W.A.S.P.“) pak vyšlo 17. srpna 1984. Bylo s podivem, že neobsahovalo singl „Animal (Fuck Like A Beast)“, jenže ten už se postaral o dostatek publicity, takže kapela měla o pozornost postaráno. Nejenže je sledovala nechvalně proslulá Parents Music Resource Center a při každé konfrontaci je označovala za satanisty, na kapelu se nabalovali stovky a tisíce fanoušků, čemuž rozhodně dopomohl i videoklip k úvodní skladbě desky, rychlopalné „I Wanna Be Somebody“, která jakoby v necelých čtyřech minutách naprosto jasně definovala pravou podstatu W.A.S.P. Útočné kytary, Blackieho až nelidsky řezavý vokál a svébytná melodika se stala vypáleným cejchem kapely a s následující „L.O.V.E. Machine“ jde o jeden z nejklasičtějších úvodů metalových alb osmdesátých let.
V případě této desky lze hovořit o tom, že v podstatě všechny skladby jsou trefa do černého. Pokud přimhouříme oko nad trochu slabším závěrem desky v podobě „The Torture Never Stops“, najde se tu nekonečný zástup skvostů, jasných klasik žánru. A tak se dá hovořit i o méně známých skladbách jako „The Flame“ (s „Tormentor“ jediný skladatelský příspěvek Chrise Holmese) nebo pekelnými kytarami a dětským recitováním uvozenou „School Daze“. Pochopitelně ale deska nejvíce stojí na zmíněných klasikách ze začátku alba a pak na výbušné „On Your Knees“ a baladické „Sleeping (In The Fire)“.
Blackiemu se s tímto albem splnil sen. Konečně to dokázal. Konečně byl slavný. Konečně byl na MTV a vyprodával koncerty. Jenže jak už bylo zmíněno, už byl také v hledáčku Parents Music Resource Center a ta měla spadeno na jeho divoké výlevy na pódiu. Na teatrální show, za kterou by se nestyděl ani Alice Cooper. Zadělávalo se na velké problémy...
|
