Kolonka melodického death metalu v roce 2016 zaznamenala několik zajímavých počinů, např. od kapel Whispered, Kambrium nebo Dark Oath. U mě však nade všemi zvítězila finská parta Brymir s albem „Slayer Of Gods“, které bylo následovníkem pět let starého debutu „Breathe Fire To The Sun“. Jde o bombastickou žánrovou jízdu, jež nezapře inspiraci ve spolcích jako Ensiferum, Wintersun či Equilibrium. Patříte-li mezi fanoušky těchto smeček, slupnete novinku Finů jako nejchutnější lesní malinu.
Zajímavě působí pohled na sestavu, když rovnou dva posty (kytaru a klávesy) zastávají bratři Björkrothovi, jinak také hudebníci z heavy-powermetalové party Battle Beast. A o tento styl skutečně ve tvorbě Brymiru zavadíme, stejně tak se z repráků budou linout thrashové ozvěny, ojediněle folk, nejmohutnější prostor si ale usurpuje - kromě extrémnějšího metalu - orchestrální element. Ten je všudypřítomný a dopuje základní hudební osu velkolepým majestátem, navíc v něm uslyšíme zajímavé instrumenty (např. tuby, jakoby vypadlé ze soundtracku Pána prstenů), které jsou nápaditě vnášeny a třebaže krátkým, avšak efektivním průnikem pomáhají skladbám k silnějšímu účinku (není bez zajímavosti, že v takových chvílích Finové připomínají výtečnou britskou sebranku Bal-Sagoth).
Počínaje intrem se začne odehrávat epické a dobrodružně vrstevnaté představení plné úderného metalu, apokalyptických sborů, rychlé rytmiky a samozřejmě growlingového – a velmi schopného - vokálu v podání Viktora Gullichsena. Nápadité momentky nabídnou všechny skladby (potažmo krásné intermezzo „Preludium“ s živým cellem krasavice Martty Valkeusové), nejvýrazněji si mě ale podmanil až bonusový příspěvek „Battle For Pagan Might“, a to díky thrash´n´deathové smršti, která vypukne na počátku čtvrté minuty a svým nábojem maximálně strhává a odzbrojuje. Víc netřeba dodávat, album "Slayer Of Gods" se povedlo a pro příznivce symfonického melo-deathu jde o jasnou povinnost.
|
