VAIOS KOLOKOTRONIS - Infinite Hope
Vaios Kolokotronis je kytarista, který se rozhodl vydat sólové album, z větší části instrumentální. Podobné nahrávky mě většinou nechávají chladným, neboť neshledávám velkou zábavu v dlouhých kytarových hrách bez pěveckého vkladu. V případě řeckého autora, jehož jméno pravděpodobně obsahuje největší počet „óček“ v hudební historii, jsem se pustil do poslechu díky dvojici zpívaných položek, a protože se jednalo o slušné kusy, nebyl důvod nezkusit i zbytek – stopáží velmi rozumného - díla. Ve zkratce se dá říct, že pokud zrovna nebudete vědět, co si pustit a zároveň dostanete chuť na nenáročnou hudbu jako stvořenou k odpočinkové siestě, mohli byste být s deskou „Infinite Hope“ spokojeni. K takovému dojmu přispívá víceméně poklidné tempo alba (zrychluje se ojediněle, např. ve Stratovarius načichlém úvodu tracku „Sands Of Time“), potažmo obstojné melodie a příjemné vyhrávky, se kterými Vaiosovi vypomohli hosté v čele se známým Bobem Katsionisem, jenž se představí v úvodní položce „Artemide“. Kvalitativně nejde o nic přeborného, pointa Vaiosovy kytarové hry tkví zejména v nevtíravosti a všeobecné pohodě, a to snad až moc velké, více emocí by dílu jenom prospělo. Pokud se zpívaných songů týká, první nese název „Fight Eternal“ a nadnáší jej hardrockové riffy, které najdou vyústění ve slušném refrénu. O zpěv se postaral Kostas Tokas (Power Crue) a jeho projev písni vyloženě sluší. V druhé zpívané kompozici "End Of My Life" se představuje pěnice Marianiki Toka a zase jde o správnou volbu, neboť tato dáma vdechla tónům (s vrcholem v emo-grungeovém chorusu) adekvátně vtahující feeling. Proto je škoda, že klasických skladeb není na albu ještě víc, neb když dojde na čistě instrumentální příspěvky, klesne zábavový koeficient nejméně o jeden level dolů.
6/10
YouTube ukázka - teaser
COFFEINNE - Circle Of Time
Poslední dvě kapely, které ukončí náš seriál s číslovkou 2016 v názvu, znamenají velmi milé překvapení. Španělé Coffeinne dokázali na debutu „Circle Of Time“ přijít s povedeným obsahem, jak ale název nebo cover díla napovídá, nepůjde zde o pouhý power metal, ambice autorů jsou širší a je nutné je ve stejné míře zaštítit kolonkami hard rock a prog. Ovšem nikoli orgastický ve stylu Dream Theater nebo Pain Of Salvation, ale harmonický a plynulý, neboli takový, který netvoří základní stavební kámen, avšak dodává skladbám důležitý přívlastek honosnosti. Přesně jako v úvodu startovní položky „Fragile“, kde typické progové riffy doplní svižné tempo, stejně jako uvolňující hardrocková aura. Lepší momenty však teprve přijdou, a to hned v následující písni „Fallen Angel“, kde baví melodické vyhrávky a zejména působivě protažené refrénové linky. Track „Isolated“ prostoupí dynamická stavba, kterou rozsvítí zpěvný bridge nebo powermetalově chytlavé sólo. Obdobně je na tom šlapavý kus „Broken“, navazující fláky „No Escape“ a „The Hate Within“ se speedovým, respektive thrashmetalovým začátkem, nebo závěrečná titulka, kde sólové trylky vytvoří kontrast progově podsekávaným slokám. Příznačným pro hudbu Coffeinne je nadýchaná lehkost, která vlévá do žil pohodu a dokáže tělo osvěžit podobně jako složka nápoje ukrytá v názvu kapely. Je sice pravda, že není vždy úplně veselo, občas Španělé sklouznou k větší obyčejnosti, případně vloží nepříliš organický prvek (harshové vokály v „Save Me“). Celkově však jejich debut znamená vysoce kvalitní příspěvek, který je nutné doporučit fanouškům důstojného power´n´prog metalu se silným hardrockovým, ale i jemně-gotickým odérem.
7,5/10
YouTube ukázka - Fragile
VALINOR - Xenturia
Kolumbii bychom asi nevolili jako tradiční powermetalovou destinaci, nicméně loňský rok dokázal, že je nutné s touto zemí počítat, ať už jde o nadmíru příjemný debut spolku Lord Thanatos, nebo právě o dnes hodnocenou partu Valinor. Ta si s nějakým progem hlavu neláme a nabízí přímočarou power-speedovou jízdu, která voní staromilskými melodiemi tak mohutně, že ji zkrátka nelze odolat. Když se rozvášní rytmika první skladby „The Moment Of Truth“, k tomu se slastně zaklenou slokové linky, začne být patrné, že se schyluje k čemusi významénu. Když pak rozjetou parádu dotvoří nádherné sólo, je jasno. Tihle pánové mají powermetalové melodie v krvi a nebojí se to dát najevo v nejupřímnější možné podobě. Nedaří se jim sice ve všem, je např. pravda, že zpěvák patří mezi dosti průměrné zástupce svého řemesla, a pokud se hudby týká, klidně bych oželel nevýraznou instrumentálku „Crying Hawk“, stejně jako zbytečný Queenovský cover „The Show Must Go On“. Jenže když se zaposlouchám nejen do zmíněné úvodní palby, ale také do skvostných melodických krasojízd „On My Way“ a „For Tomorrow“, potažmo vypiplaných sólových partů položek "Winter Wolf" či "Get Out The Hell" (přestože nám zde trochu zlobí angličtina), jsou všechny zápory rázem zapomenuty a dostaví se jen a pouze osvobozující radost ze slyšeného. A to je prostě nejvíc.
7,5/10
YouTube ukázka - Winter Wolf
|
