Nejprve si řekněme základní fakta. Sisters Doll jsou parta z města Collie, které leží na západě Austrálie. Kapelu tvoří pouze tři hudebníci, zpěvák a kytarista Brennan Mileto, basista Austin Mileto a bubeník Bryce Milet, kteří se dali dohromady v roce 2010 a jejich novinka „All Dolled Up“ je už jejich druhá deska, po pět let starém debutu „Welcome To The Dollhouse“. Už jen podle fotek všech tří členů je také hned zřejmé, jaký styl Sisters Doll hrají. A to, že mají nejblíže k hollywoodskému hair metalu osmdesátých přiznávají i oni sami a s pýchou v hlase vyjmenovávají své největší vzory. Poison, Kiss, Mötley Crüe, Van Halen, New York Dolls, Twisted Sister, The Sweet, Ramones.
K nim schází Sisters Doll ale přece jen nějaký ten kousek cesty, i když s novinkou „All Dolled Up“ jsou svým vzorům přece jen zase o něco blíže. A to člověk ani hned nemusí myslet na přehnaně glamovou image, kdy kapela vypadá skutečně jako někdo mezi New York Dolls, Poison a načančanými štětkami. Kromě toho, že image má tahle kapela výraznou (v dnešní době spíše už úsměvnou), s hudebním vybavením to není zas tak zlé. Kdy si posluchač odmyslí to, že se píše rok 2017 a ne 1987, je „All Dolled Up“ dobrá deska. Jistěže by ani v roce 1987 nestála výš než třeba „Look What The Cat Dragged In“ od Poison, „Shout At The Devil“ od Mötley Crüe nebo „Stay Hungry“ z dílny Twisted Sister, ale přece jen by se zmíněné kapely tak trochu mohly případné konkurence bát.
Dnes už je doba sice jiná, ale Sisters Doll se nedá upřít, že se jim v jistých místech jejich novinky podařilo navodit atmosféru divokých večírků na Sunset Stripu a že některé jejich skladby mají hitový potenciál i dnes, protože prostě dobrý refrén zůstává dobrým, ať už je v kalendáři letopočet jaký chce. Kapele sice chybí větší dávka osobitosti, což je nejvíce patrné na výrazu frontmana, který je na hony vzdálen charismatu Vince Neila, Davida Lee Rotha nebo Breta Michaelse, ale přece jen člověk musí uznat, že skladby jako „All Dolled Up“ (i když zde je Miletův vokální projev asi nejhorší z celé desky) nebo „Old Enough“ jsou vcelku slušné rockové kousky, které mají výrazný refrén, riff i kytarové sólo.
Nejsilnější ovšem Sisters Doll jsou v klidnějších skladbách a proto „Boulevard Of Dreams“ a především dvě nejlepší položky kolekce „Moon & Back“ a „Together As One“, neskrývají své hitové ambice a velice slušný potenciál, který přece jen kapelu nebude limitovat na australské klubové scéně, ale možná jí na dalších deskách dá křídla, která by jí pomohla uchytit se na světové scéně. K tomuto kroku už Sisters Doll přece jen nakročili, když se jim pro aktuální desku podařilo získat ke spolupráci někdejšího kytaristu Kiss Bruce Kulicka, který si zahrál ve skladbě „Young, Wild & Free“.
Samozřejmě, že na desce jsou i hluchá místa, kdy je slyšitelné, že ne všechno, na co kapela sáhne, mění se ve zlato a proto věci jako „Johnny“, „Strutt“ nebo „Young Forever“ zní mdle a refrény se rozmělňují nefunkčností, ale to lze ještě přičíst mládí kapely a místy i jisté kompoziční nevyzrálosti. To jsou ale chyby, na kterých mohou Sisters Doll pracovat a do budoucna je odstranit. Potenciál v nich je a stačí jej zúročit.
|
