Příští rok už to bude čtyřicet let, co americkou hitparádu zbourala skladba „Dust In The Wind“, nejslavnější song kapely, která se pojmenovala po svém domovském státě. Kansas. Od té doby nebyl tento název jen synonymem zemědělství a buranství, ale i pořádně kvalitní rockové hudby, která ve své tvorbě vstřebává vlivy progresivní odnože, stejně jako té popovější a více zaměřené na masovou kulturu. Přestože hit takového rozměru se Kansas už nikdy nepodařil a během let (rozuměj od devadesátých let) museli příčky v hitparádách vyklidit úplně, kapela se de facto nikdy zcela nerozpadla a to ani když jí opustil frontman Steve Walsh. Jistě, dnes v Kansas z původních členů působí jen kytarista Rich Williams a bubeník Phil Ehart, ovšem nováčci, zejména tedy zpěvák Ronnie Platt, se v sestavě etablovali takřka dokonale, že o legitimitě současných Kansas nemůže být pochyb.
Dnešní Kansas, i když to u podobně starých kapel nebývá zrovna jistota, toho mnoho neztratili ze své původní jiskry a novinka „The Prelude Implicit“ nestaví na tom, že by se rozplývala nad slavnými počiny „Leftoverture“ nebo „Point Of Know Return“, ale žije si svým životem. Sice těží z klasického stylu kapely, kdy její progresivní pasáže podporuje zvuk violy, aby je posléze vystřídal silný refrén, ale rozhodně se v případě „The Prelude Implicit“ nejedná o ustrnutí na místě, o zbytečném hořekování nad dávno zašlou slávou. Kansas dneška sice zní staromilsky, ale rozhodně ne zatuchle a páprdovsky.
Ačkoliv kapela určitě už ztratila část své hitovosti (i když pár utajených typů by se na novince našlo), podařila se jí trefa do černého právě s angažováním Ronnieho Platta a i díky němu zní „The Prelude Implicit“ asi nejlépe od poslední klasické desky „In The Spirit Of Things“, se kterou se Kansas loučili s osmdesátými lety. Jistě, předchozí trojice alb „Freaks Of Nature“, „Always Never The Same“ a předchůdce novinky, celých šestnáct let stará „Somewhere To Elsewhere“ nejsou špatné počiny, ale na „The Prelude Implicit“ je slyšet, že si s ní hudebníci vyhráli, že na všechno bylo dost času a že samotný Platt se chtěl zapsat tím nejlepším způsobem.
Daří se mu to a od úvodní „With This Heart“ úspěšně evokuje ducha klasických Kansas, aniž by ztratil něco ze své osobitosti. Možná právě „With This Heart“ je slyšitelně postavená na ambicích stát se novodobou „Dust In The Wind“ (k čemuž samozřejmě nedojde) a přesto, nebo možná právě proto platí za jednu z nejlepších věcí na albu. Společně s výtečnou „Summer“ (tu zpívá dlouholetý basista Billy Greer) patří právě k utajeným tipům na hit. Tím však nelze říct, že by ostatní skladby měly nižší úroveň, to vůbec ne. Sílu totiž mají jak jednodušší věci typu „Rhythm In The Spirit“ a „Refugge“, stejně jako ty progresivněji laděné „Crowded Isolation“ a „The Voyage Of Eight Eighteen“. Navíc v závěru desky na posluchače čeká veliké překvapení v podobě skladby „Home On The Range“ z pera kansaského rodáka a hudebního skladatele devatenáctého století Daniela Kellyho, kterou v roce 1910 otextoval učitel John H. Lomax. Kansas k ní, stejně jako k závěrečné, tradicionaliské „Oh Shenandoah“, přistupují velice citlivě a proto se konec desky nese skoro až ve slavnostní atmosféře.
Ale je co slavit? V zásadě asi ano. A nejen to, že se po šestnácti letech Kansas rozhoupali k novému albu, ale především to, že tento počin je skutečně dost dobrý. Není fér srovnávat jej s nejslavnějšími deskami této legendy, ovšem možná i toto by „The Prelude Implicit“ dokázala ustát. Když se totiž bude mluvit o vlití nové krve do žil, je jedním dechem třeba zmínit i tuto novou desku Kansas.
|
