Historie rumunských Gothic se dělí na několik částí. Vznikli už v roce 1993 a první desku vydali o čtyři roky později. Na další zářez si museli pěkně počkat a to celých šestnáct let do roku 2013. Mezitím se nakrátko přejmenovali na Ali(e)n a poté na Innerfire. Nyní, jak se zdá, je situace stabilizovaná a kapela přichází s novou deskou, která nese jednoduchý titul „Demons“. Název kapely by mohl svádět k myšlence, že Gothic hrají gothic metal. Jenže tomu tak docela není a spíš by sedělo označení melodický death metal.
Úvodní „Shadow Man“ začíná příjemnou kytarovou melodií, zároveň však zvukem dává tušit, že půjde o něco malinko tvrdšího. To potvrdí sloka, kde zpěvák Lazar dává na obdiv svůj growl, který velmi připomíná styl, jakým se prezentoval zpěvák Gorefest Jan Chris de Koeijer. Tuhle holandskou legendu mohou připomenout i některé riffy. Hudbu Gothic nadále však oživují bohatá kytarová sóla a melodie v refrénu. „Disollusion“ ukazuje kapelu v progresivnějším světle. Poprvé se dostává na řadu i čistý zpěv kytaristy Alina. Díky klávesám a harmoniím si nelze nevzpomenout na Evergrey. Nutno říct, že Gothic se kombinace melodických pasáží s těmi brutálními daří skutečně výborně a mezi těmito dvěma polohami přechází zcela přirozeně. Svým přístupem by se mohli řadit vedle takových Loch Vostok či Scar Symmetry.
Po progresivní „Disillusion“ je na řadě přímočařejší kousek a to titulní „Demons“. Zde se v podstatě jen střídají tvrdé a melodické části, ale melodie je prostě přitažlivá a činí tak ze skladby hit. Sloky zpívané čistě jsou navíc zazpívané skutečně skvěle. Závěr skladby změní tempo, zpomalí a Lazar vám vyřve díru do hlavy. „Catacombs“ je nejdelší a také nejrozvláčnější m kouskem na desce. Zde se ozývá inspirace gothic metalem. V závěru pak překvapí prog rockové sólo jak od Pink Floyd. V podobném duchu pokračuje i „Time“. Je však hitovější. „Destroying The Masses“ je další skladbou ve středním tempu a tady bych už uvítal něco rychlejšího. Jako by se kapela bála přidat. Z počínající nudy naštěstí vytrhne „From Within“, která sice opět není rychlá, ale mění se v ní tempo a kytary jsou řezavější a klávesy zajímavější. Závěrečná „A New End“ je příjemným zakončením, prostě pohodovka. Melodická skladba zaujme především tím, že je zazpívána v rumunštině.
Gothic své album naplnili nápady, melodiemi i brutalitou. Povedlo se jim složit skladby s výraznými melodiemi a momenty, ke kterým se posluchač rád vrací. Potěšila lehká podobnost s Gorefest, Evergrey či Loch Vostok. Trochu nesourodý mix, ale tohle všechno v hudbě Gothic lze zaslechnout. Ke konci sice ztrácí „Demons“ malinko dech, ale i tak se jedná o velmi kvalitní album. Pokud máte rádi kombinaci melodie a tvrdosti, jsou pro vás Gothic ti praví.
|
