Na každou novou fošnu jedné ze dvou hlavních smeček zpěváka Tonyho Foresty se těším jako malej smrad. Zatímco ale Municipal Waste zůstávají ve vydávání alb dlouhodoběji nečinní (podle posledních zpráv by se však tento stav mohl ještě letos změnit), parta Iron Reagan přichází v rozmezí čtyř let již s třetím počinem, pro který pánové vybrali název „Crossover Ministry“ (podle nápisu na kostele sousedícího s jejich zkušebnou). Tím zároveň jasně poukázali na žánrové ohnisko, kolem něhož se všechno točí, tedy crossover, mixující thrash metal s hardcore punkem.
Obávám se však, že tentokrát nedojde na vyloženě pozitivní a oslavný tón, ve kterém se odehrávala recenze popisující předešlý zásek „The Tyranny Of Will“. Fiasko se sice v žádném případě nekoná, na to jsou muzikanti etablovaní mj. ze spolků jako Cannibal Corpse nebo Darkest Hour až příliš ostřílení a zkušení, nicméně se začínají – podobně jako v případě zatím poslední řadovky Municipal Waste – projevovat známky autorské vyčpělosti a nedostatku svěžího větru. Dravost i nasazení je stále přítomno, pokud se však tvůrčí invence týká, vše vyznívá až příliš standardně, jako běžný produkt z fabriky, třebaže fabriky zavedené a stran kvality na velmi vysoké úrovni. A právě na to se američtí „výzkumníci“ až moc spoléhají, přičemž rezignují na vyšší počet nápaditých vychytávek. Takže např. tak svůdný riff, kterým oplýval song „Miserable Failure“ z minulé desky, tentokrát nečekejme. Úplně na větvi pak nejsem ani ze zvuku, který je lehce zastřený a neumožňuje dokonalý pocitový zásah.
Fanoušek crossover-thrashe nicméně strádat nebude, vše se dobře poslouchá, rychle plyne (ani ne za půl hodiny je hotovo), rychlá tempa převažují, Tony Foresta frázuje s grácií sobě vlastní a vůbec argumentů pro plnohodnotný koncertní moshing je víc než dost. Tradičně platí, že je lepší sjet album jako celek a nevyjímat z něj jednotlivé skladby, neboť se tím lehce tříští energická koncentrovanost nahrávky. Počínaje úvodním nátiskem „A Dying World“ si hudebníci začnou namotávat posluchače jako rybář právě zaseklý úlovek, přičemž největším tahem disponují díky natlakovaným stylovým krasojízdám jako „You Never Learn“, „Condition Evolution“ či „Blatan Violence“. Malinko překvapivě každopádně vyznívá textová složka, která jen málokdy zavadí o vtipná či odlehčená témata (jako je např. přátelský pozdrav sousedům v položce „Fuck The Neighbors“) a celkově se spíše běduje a naříká nad současným stavem světa. Ten ale všichni známe, muziku, zvlášť tu crossoverovou, většinou posloucháme právě proto, abychom na okolní shit alespoň na chvíli zapomněli. Novinka Iron Reagan takový luxus umožňuje jenom částečně, což pro mě osobně znamená nemalé zklamání.
|
