WITHERFALL - Nocturnes and Requiems
Witherfall jsou nová a nadmíru zajímavá parta, jejíž sestavu tvoří ostřílení hudebníci, jako je kytarista Jake Dreyer z Iced Earth, zpěvák a klávesista Joseph Michael (ex-White Wizzard), a původně také bicmen Adam Sagan (Circle II Circle), který však na začátku loňského prosince skonal, a to v době, kdy bylo album ve finální produkční fázi. Dílo „Nocturnes And Requiems“ je mu tedy věnováno, přičemž jde o hold sice neplánovaný, ale rozhodně důstojný a po hudební stránce vysoce kvalitní. V tomto ohledu je až mrazivě symbolické temně melancholické vyznění nahrávky, kdy pánové velmi dbali na tvorbu náladotvorné atmosféry, ať už ve formě dvojice předělových intermezz, nebo dlouhých instrumentálních pasáží, jež jsou ukryty v časově neméně rozmáchlých a kompozičně velmi promyšlených skladbách. V nich se často utrhne progresivně mohutná lavina, nebo se naopak jemně uvolní neoklasické či rozmanité akustické ekvilibristiky, nejednou s nečekanou, ale o to příjemnější ozvěnou slunné řecké riviéry. Vrcholem všeho je ale Michalův projev, jehož oktávový rejstřík dovoluje ječící eskapády, stejně jako přednes maximálně procítěných linek (s občasnou a stejně kvalitní Saganovou výpomocí), které asociačně připomínají hardrockové mistry sedmdesátých let, v čele se samotným Diem. Je to právě zpěv, který dává jednoznačnou záminku k poslechu této desky. Jinak zde ovšem nemá smysl uvádět jednotlivé skladby, album je nejlepší poslouchat uceleně a pokud možno v klidu, aby dostatečně vyzněla jeho semknutá tvůrčí sofistikovanost. Je pravda, že ta někdy možná až příliš dbá na ony atmosférické prvky, při jejichž délce může pozornost snadno polevit. Jde tedy především o dílo pro náročné a trpělivé posluchače, kteří v hudbě hledají vnitřní hloubku, spojenou s vysokou řemeslnou kvalitou. Pro ty bude debut Witherfallu trefou do černého.
7/10
YouTube ukázka - oficiální stream alba
BOREALIS - World of Silence MMXVII
Aktuální fošna kanadských Borealis je a není novinkou. Jde totiž o oživení debutového příspěvku, související se smlouvou u AFM Records, ovšem oživení tak zásadní, že jej lze vnímat jako vysoce nadstavbový počin. Hudebníci si této diference byli dobře vědomi, a proto album uvádějí jako plnohodnotný metalografický přírůstek, do jehož původního názvu byl pro přesnost dodán aktuální letopočet, aby se dostatečně zdůraznila skutečnost, že nejde o pouhou re-edici, ale opětovné nahrání prvotiny s novým produkčním mixem ze studia bubeníka kapely Seana Dowella (ale také např. s o dost jiným Marinelliovým projevem). Jde tedy o hodnotný kousek nejen pro jedince, kteří debutový zápis důvěrně znají, ale hlavně pro všechny ostatní, jelikož rukopis autorů byl kvalitní od samého začátku a již v roce 2008 v něm figurovaly hlavní styčné body, pro které se dnes kapela těší nemalé obliby. Zároveň je však patrné menší tlačení na modernistickou strunu, kdy klasické progové záseky ještě nejsou dominantní, a pokud se orchestrací týká, ty sice kráčí pod dnes běžně používanými počítačově-samplovými vzorci (z daného schématu se na chvíli vypadne pouze v opusu „Black Rose“), nicméně je dobré mít na paměti, že v době vzniku debutu to bylo méně obvyklé a proto více zajímavější. Typickým pro skladby Kanaďanů je bohatý hudební děj, kdy zejména kytary a klávesy neustále vytvářejí nové a nové tvary, ať už v metalově dynamických položkách jako „Midnight City“, „Eyes Of a Dream“ či „The Dawning Light“, nebo v klidných kompozicích v čele s poutavě vystavěnou, akustikou a smyčci ovoněnou písní „Divine Answer“. Na druhou stranu se ani zde – obdobně jako na pozdějších počinech kapely - nepodařilo vyhnout některým tuctovějším songům, úplně příjemná pak není ani hodinová stopáž, ve které se podstatně ředí poslechová koncentrovanost. Nicméně celkově je nutné Kanaďany chválit a přát si, aby podobný přístup volili také další hudebníci, jejichž prvotní desky byly kvalitní, avšak trpěly slabou zvukovou produkcí.
7/10
YouTube ukázka - Divine Answer
RAVENOUS - Eternal Hunger
To si takhle jednou – konkrétně na jaře loňského roku – řekla pětice kanadských muzikantů, že by si chtěla dát voraz od produkce domovských smeček (např. Viathyn, Scythia nebo Black Pestilence), které stylovým zaměřením oscilují na škále od progu až po black metal, a nahrát přímé a bojovným duchem nasáklé power-heavíkové album. To je zajímavé samo o sobě, ještě více překvapivě ale působí skutečnost, že výsledkem není jakýsi úsměvně nedomrlý nástin inkriminovaných žánrů, ale poctivý a hlavně kvalitní hudební příspěvek. Epický metal s paušální heroickou aurou, variabilní strukturou, údernými i poklidnými pasážemi, lahodnými sóly, vyhrávkami a sborovými chorály, řízenými zpěvákem a zakladatelem kapely Robem Abinaderem (ukrývajícím se pod přezdívkou R.A.V.). Jeho níže posazený hlas k dané hudbě výborně sedí (lehké zakolísání pěveckých linek v refrénu v kusu „Adrift“ je naštěstí ojedinělou výjimkou) a rovnou partu Ravenous odlišuje od jiných stylově spřízněných spolků. Připočteme-li k tomu inklinaci k melodickému vyznění, správně dávkované zrychlování, přítomnost bojově laděné atmosféry nebo kvalitní sound, vyjde nám z toho nadmíru povedená nahrávka, která je – doufejme – pouhou předzvěstí plnohodnotné desky.
7/10
YouTube ukázka - Into The Abyss
|
