Mercury Rain jsou veterány gotického metalu. Ovšem především díky datu jejich vzniku, nikoliv zásluhami. Ke zrodu kapely totiž došlo v roce 1994, což už je opravdu dlouhá řádka let. Jenže Mercury Rain vydali jen dvě desky, přičemž ta druhá z nich s tituem "St. Matthieu" z roku 2004, mohlo kapelu nakopnout hodně vysoko, kapele se za něj dostalo uznání a následovalo i turné s Therion a Tristanií. Zakrátko po nich se však Mercury Rain rozpadli. Od roku 2008 však opět začali být aktivní a ačkoliv začali tvořit nový materiál, Bristol Archive Records se rozhodli vydat remasterovanou verzi alba „St.Matthieu“, které je považováno za jednu z nejlepších britských gothic metalových nahrávek.
„Tales From Beyond“ funguje jako intro, které vykouzlí krásnou tajemnou atmosféru a představí i zpěvačku Soniu Porzier. Zvláštností jejího projevu je fakt, že ačkoliv Mercury Rain mají texty v angličtině, Sonia, pocházejíí z Francie, občas využívá svou mateřštinu a místy ani v angličtině neskryje svůj přízvuk. Po tajemném úvodu následuje symfonický nástup skladby „Sanctuary“. Nechybí sbory, tvrdé riffy a především chytlavý refrén. Druhá „Messenger“ malinko přitvrdí a zazní i hostující growler Chrise Neighboura. „Shadow´s Scent“ začíná zajímavými klávesami a pokračuje ve středním tempu. Zvuk skladby i celé nahrávky je poměrně zastřený a zejména kytary mají do dokonalosti daleko. Upřímně nejsem schopen rozeznat nějaké výrazné vylepšení zvuku oproti původnímu vydání. Už v té době, v roce 2004, Mercury Rain neměli špičkový zvuk a nyní i po remasteru mám pocit, jako bych poslouchal nikoliv třináct, ale rovnou dvacet let starou desku.
„Chimaera“ pokračuje v nastoleném trendu. Na gothic metal dost zahuštěné kytary, nepříliš výrazné bicí a melodie, která je zajímavá především díky zpěvačce. To samé se dá říci i „Sortileges“, která je však kytarově tvrdší. Album má zajímavou a originální atmosféru, zároveň mu chybí ale větší pestrost, jak se prokousáváte skladbami dál a dál, zábavnost mizí.
Vrcholem desky je poslední kousek. Spíš pořádný kus, titulní skladba přesahuje desetiminutovou stopáž. Asi nejvíce propracovaná píseň Mercury Rain a důkaz o tom, že v té době byla kapela pro scénu přínosná a zajímavá. Ale pořád jde „jen“ o klasický gothic metal s ženským vokálem a pravda, o něco tvrdšími kytarami, než je zvykem.
Remasterovaná edice alba nekončí. Obsahuje totiž ještě pět skladeb z první desky „Dark Waters“ a EP „Where Angels Fear“. Zatímco skladby z první jmenované odpovídají tvorbě ze „St. Matthieu“, dvě písně z EP vyznívají jemněji a intimněji. Celkově má deska čtrnáct skladeb a téměř osmdesát minut. Upřímně je velmi těžké to poslechnout na jeden zátah. Když odečtete bonusy, zůstane pořád padesát minut hudby a i tahle doba je celkem dlouhá. „St. Matthieu“ je v rámci žánru skutečně zajímavá deska, Mercury Rain jsou sví, přitom však nepředstavují nic výjimečného. Otázkou zůstává, co pro kapelu tohle znovuvydání alba znamená. Zda to je impuls pro nahrávání nového materiálu, či šlo jen o jednorázové oživení kdysi nadějné kapely.
|
