Tak zde máme další powermetalovou operu a budeme si povídat o Peru. To je možná překvapivá informace, ne tedy, že by tento stát z Latinské Ameriky byl inkriminovaným žánrem zcela nedotčen (stačí vzpomenout na party Nautiluz nebo Umbral), ale přece jenom, opera je trochu jiný pivo. Však také promo materiály načíná věta o nejambicióznějším peruánském projektu v metalové historii, na kterou navazuje seznam hostujících jmen, jenž je, popravdě řečeno, překvapivý o poznání méně. Vždyť pánové jako Rick Altzi, Mark Boals, Jonas Heidgert nebo Fabio Lione (jak jinak?), dnes hostují leckde, úplně stejnou sestavu např. nalezneme na nedávno vydané opeře Aldaria. Dílo „Souldance“ je tedy automaticky ve stínu projektu z dílny Frode Hovda a po poslechu alba je jasné, že zůstává značně pozadu i z pohledu samotné kvality.
Hned vzápětí je však nutné dodat, že to neznamená nic dramatického, neboť prvotina Aldarie je úchvatnou nahrávkou, takže i určitý jakostní odstup pořád může znamenat velmi slušný výsledek. V případě peruánské kapely je rozhodně o co stát, a pokud patříte mezi příznivce velkolepě stavěných melodií, s poslechem byste neměli váhat ani vteřinu. Další lákadlo můžeme vidět (slyšet) v zakomponování etnicko-folklórních nástrojů, které obsahuje několik skladeb, přestože jde o propojení spíše samoúčelné, nežli organické a do posledního tónu promyšlené. Stejně prvoplánově vyznívají progresivní instrumentální úseky, jež zase křičí snahou o vyšší komplikovanost písní, jakoby pánové chtěli naznačit, že tady jde ve skutečnosti o víc, než o přímočarý power-speed. Nejde a je nutné to naplno říct.
Ony pokusy o složitější stavbu pouze nabourávají plynulost zážitku, naštěstí jich není tolik, aby šlo o nevratný proces. Většinou se jde naproti vstřícným melodiím, zásadním kritériem pro hodnocení tohoto alba se tedy nutně stává jejich chytlavost. Ani v tomto ohledu sice nemůžeme bouchat šampaňským, na skromnější party plnou slušně nadprůměrné zábavy to ale v pohodě stačí. Aby také ne, když se v okolí vyskytuje tolik skvělých vokalistů, z nichž kromě výše jmenovaných exceluje Ralf Scheepers, který v položce „StormHaze“ nechává vše, zamrzí snad jen přílišná snaha autorů přizpůsobit skladbu jeho hrdlu, a tak to zpočátku vypadá pouze na další song z produkce Primal Fear, poté se však Peruánci pochlapí a ve výsledku nabídnou jednu z nejlepších písní desky. Mimochodem, nejen v tomto kusu zpívá i jistý Chilalo Segersbol, což je domovský zpěvák (a zakladatel) Ancestral Dawn a nutno říct, že kvalitativně za pěveckými mistry nijak nezaostává a tvoří jim zcela rovnocenného partnera.
K dalším vrcholům řadím procítěnou baladu "Whispers In The Grey" (ve které se povedlo etnické prvky využít s největší efektivitou), titulní spídovku s dravým tahem slokových frází a atraktivně protaženým sólem, potažmo příspěvek „Leading To Nowhere“ s epickými sbory a hlavně jedním z mála svůdnějších refrénů. V této oblasti totiž autoři lehce ztrácejí, chorusy většinou zapadají do okolí skladeb a nijak zvlášť nevynikají, což je u metalové opery lehký problém. A pokud už refrén zavoní větší svůdností, pak zase až příliš evokuje Sammetovu Avantasii (viz jinak parádní jízda „Rise Of The Ancestor“, ale i zmíněný flák "Enter The Shaman"). Nejsvůdnější autorský koktejl se každopádně povedlo namíchat v závěrečné kompozici „The Eyes Of The Universe“, kde spojí síly většina hostů a je to znát. Vokální linky se dotýkají powermetalových nebes, zejména Jonas Heidgert září jako betlémská hvězda (blýskne se i Amanda Somerville ve své folkem načichlé pasáži). Resumé je tedy jasné: album „Souldandce“ je dostatečně atraktivním příspěvkem do letošní – už v první třetině roku slušně nabyté! – powermetalové studnice, nicméně na hodnotu ostatních klenotů několik kvalitativních karátů ztrácí.
|
