To, že byl Christopher Joseph Ward (neboli C.J. Ramone) pravděpodobně nejméně důležitým členem newyorské, už dávno svatořečené punkové legendy Ramones, je v tomto případě rozhodně vedlejší. I když se na něho dodnes pohlíží jako na náhradníka za kultovního Dee Dee Ramonea, C.J. prostě u toho byl a i on psal dějiny. Pravda, objevil se jen na posledních dvou albech „Mondo Bizzaro“ a „Adios Amigos“ a na zmatené kompilaci coververzí „Acid Eaters“, ale i tak stihl do sebe absorbovat ducha celé shnilé newyorské scény, pro kterou se Ramones stali synonymem. Jeho ostatní aktivity, ať v rámci kapel Los Gusanos nebo Bad Chopper nebo jeho sólové tvorby, logicky stojí tak trochu ve stínu Ramones, přestože v kvalitě nahrávek si s některými alby newyorských klasiků nezadají.
Otázka, jak by mohlo znít novinkové album C.J. Ramonea, tentokrát pojmenované „American Beauty“, je tak velice hloupá. Jak by asi tak mohla znít deska toho, kdo jednou spojil svůj osud s Ramones. Prostě jako Ramones. Když si totiž odmyslíte C.J.ův hlas a s trochou představivosti ho nahradíte zpěvem Joeyho Ramonea, klidně můžete „American Beauty“ považovat za pokračování poslední desky „Adios Amigos“. Tady totiž sedí úplně všechno, tak jak má. Hned v úvodní věci pojmenované (jak jinak) „Let`s Go“ je jasně řečeno s kým máte tu čest a co se následující půlhodinku bude dít. C.J. Ramone totiž přesně ví, co se od něho očekává a svým posluchačům dává přesně tohle.
„Kožené bundy, tři akordy, hrst hloupých textů… to byli Ramones.“ Přesně tak to stálo v jakési encyklopedii rockové hudby a tahle věta vystihuje nejen Ramones, ale právě i novinkovou „American Beauty“. Žádné filozofování se ani tentokrát nekoná. Bicí od začátku nasadí ostré tempo, basa vesele pobrukuje a kytary řežou jako v dávných dobách v CBGB`s. Samotný C.J. má stejný cit pro melodie jako jeho někdejší chlebodárci, takže rozdíl mezi „American Beauty“ a libovolnou deskou Ramones je tedy jen v drobných nuancích.
Možná jen takovou „Tommy`s Gone“ by asi Ramones nehráli, protože je na ně až moc klidná, ale jinak si můžete vzít kteroukoliv ze zbylých jedenácti skladeb (u závěrečné „Pony“ se nenechte zmást zvuky mexické hudby, které ji dělají jen o něco zajímavější) a umístit ji na jakékoliv album, které kdy kdokoliv s příjmením Ramone nahrál (tedy kromě rapových pokusů Dee Dee Ramonea) a rozhodně tam nebude trčet jako pěst na oko. Tady se prostě nespletete.
S „American Beauty“ je to proto velmi, velmi jednoduché. Ten, kdo někdy propadl kouzlu samotných Ramones, si prostě tohle album zamiluje. Ony totiž všechny skladby jsou napsány jako potenciální hity, které lze stavět vedle jasných monstrštyků „Sheena Is A Punkrocker“, „Rock N`Roll Highschool“ nebo „The KKK Took My Baby Away“ a přestože je ještě neprověřil čas, pravděpodobně se tomu tak stane. A navíc C.J.ovi můžete tuhle desku věřit. Kdo jiný (kromě dalších přeživších Markyho Ramonea a Richieho Ramonea) by měl mít ještě právo takto zacházet s odkazem legendy.
|
