Tvorbě novinky italských powermetláků Kaledon předcházela výměna bicmena a vokalisty, kdy na rytmické štokrle zasedl Manuele Di Ascenzo (ex-Secret Rule) a na pěvecké pozici nahradil Marca Palazziho Michele Guaitoli z Overtures. Michele se krátce představil již na předloňském remasteru alba „Legend Of The Forgotten Reign“, kde ve dvojici položek dokázal, že výběr jeho hrdla byl jen a pouze správnou volbou. Vydání aktuální fošny ovšem rovněž předjímaly zvěsti o pootočení hudebního kormidla, které se sice pořád mělo odehrávat v rámci výše zmíněného žánru, nicméně mělo přinést značně temnější vyznění, což posléze ještě zdůraznilo zveřejnění titulu alba. Realita pak tyto „výhrůžky“ víceméně potvrzuje, neboť poslech deváté studiovky Kaledon opravdu nabízí lehce odvrácenou tvář kapely, zároveň však platí, že nebudeme ochuzeni o postupy, na nichž si Italové za téměř dvacet let existence vybudovali své jméno.
Jistý je každopádně kvalitativní posun, který proběhl od předešlé poněkud unavené studiovky „Antillius: The King Of The Light“. Nové skladby zase kypí energií a dokazují, že personální čachry byly jenom ku prospěchu věci. Přesto je stále patrná určitá jakostní ambivalentnost, kdy je jasné, že autoři měli co říct a zároveň svoji vizi dokázali slušně prodat, výsledné formě ale jakoby pořád scházela finální ingredience, která by způsobila spontánní radostnou reakci (nebo alespoň úsměv na tváři). Skladatelské postupy jsou totiž dosti průhledné a pro většinu písní podobné, když jsme nejprve svědky různorodých a opravdu temně laděných orchestrací či riffů (prog není výjimkou, škobrtneme i o thrash metal a groove), které jsou zpravidla uvolněny sborově nadýchaným a v rychlém rytmu plynoucím refrénem. Právě v těchto momentech autoři (v čele s kytaristou Alexem Mele) dokazují neutuchající cit pro svěží melodie, které chytnou a nepustí. Nejvýrazněji v tomto ohledu září položka „Eyes Without Life“ a závěrečný flák „The End Of The Undead“, jehož chorus je opravdu radost poslouchat (nakonec se dostaví i ono zmíněné pousmání).
Odlehčení od progových instrumentálně-vokálních zakuklenců přichází i ve variabilních sólových partech, v nichž se rovněž dočkáme návaznosti na předešlou tvorbu Italů. Přímočaře harmonizujících linek si nejvíce užijeme v kusu "Eyes Without Life", dále zaujme track „Trapped On The Throne“ a zejména skladba „Telepathic Messages“, kde zazní nadmíru sjízdné kytarové melodie, jež ještě zdůrazní hravé klávesové malby. Potud je vše v pořádku, menší problém nastává ve zbývajícím obsahu písní, kde probíhá několikrát zmíněná snaha o hutnější a pocitově méně vstřícnější autorské pojetí. Není možné říci, že by snad Italové selhali nebo se ve svých progresivněji laděných eskapádách propadli až do míst, kam světlo nikdy nepronikne (např. na úroveň novinky jejich krajanů Starbynary). Stejně tak ale o žádné z nových písní nelze říct, že by přinesla opravdu nevšední a kompozičně odzbrojující zážitek. Neustále je patrný skladatelský posun, jehož podstata navíc vyznívá nevtíravě a uvěřitelně, k dokonalejšímu účinku ale zkrátka cosi schází. Směr je to každopádně zajímavý a správný (včetně přesně odchyceného zvuku), takže kdo ví, možná se už na příští studiovce dočkáme nevídaných a velkých věcí.
|
