Němečtí Varg jsou výrazní především díky své image. Celá pětice je pomalovaná červenočerným warpaintem a nosí démonské kontaktní čočky. Tak trochu si je dle vzhledu můžete splést třeba s Turisas. Hudebně se Varg však pohybují někde plně jinde. Dle vizáže a loga kapely je lze tipovat na nějaký black metal, ale skutečnost je malinko jiná. Ano i ten black metal je tu přítomen, současně však nechybí ani melodický death metal a dokonce ani metalcore. Což činí dohromady zajímavou kombinaci stylů. Celé se to ale dá zabalit a říci, že Varg jsou pagan metalovou kapelou, zejména texty k tomuto označení sedí. Vlci, severská mytologie, pohanství a fantasy. O tom jsou Varg.
Úvodní titulní skladba má všechny atributy kapely a to včetně užití rodného jazyka. Ne každému to bude sedět, protože včetně výše zmiňovaných stylů je kapela typicky německá. Ač to bude znít malinko hanlivě, trochu to vše zavání „zábavovkou“. "Götterdämmerung“ je však úderná a přímočará skladba, v níž nechybí melodie a sbory. Následujcí „Hel“ má pořádně ostrý nástup, jaký by slušel klidně nějaké deathcoreové kapele. Musím zde pochválit kytary, které v pozadí kreslí moc pěkné harmonie. "Beißreflex“ má podobnou atmosféru, tato skladba je dalším potvrzením toho, že u Varg převládá oproti blacku nebo deathu právě metalcore. Není nouze o breaky nebo kytary, znějící tak, jak je v coreu zvykem. Nejzajímavější skladbou na tomto EP je rozhodně závěrečná „Knochenpfad“. Úvodní pohádkové vyprávění a velkolepá atmosféra zdvihají Varg kvalitativním směrem vzhůru. Pomalé tempo a plíživá nálada, pocit, že jste v ohrožení a strach, že na vás čeká něco, co vás schroupne k obědu.
Čtyři skladby, sedmnáct minut a letošní dávku vlčího metalu máme za sebou. Varg jsou šikovní muzikanti a mají cit pro melodie. Umně a zajímavě kloubí black, death a core. Zároveň však zní nejen zásluhou jazyka, ale především díky celkové náladě velmi německy, podobně jako Wolfchant (ti jsou více symfoničtí), Finterfrost (více folku) nebo již neexistující Ivenberg. I tak Varg rozhodně patří k tomu absolutně nejlepšímu, co tato scéna nabízí. „Götterdämmerung“ sice není nikterak strhující dílo, ale dokáže pobavit.
|
