Earth Rot, to jest báječně ohyzdný blackened death metal bez zbytečných moderních přikrášlovátek, který ale jde s dobou a zní čerstvě, a který by se dal zařadit někde mezi old-schoolový švédský death a norský black metal typu Dark Funeral. Tato poměrně mladá kapela pochází z daleké Austrálie a nyní představuje svou druhou desku „Renascentia“. Earth Rot započali svou kariéru roku 2013 a po pouhých třech letech koncertní činnosti byli přizváni na aktuální turné Gorgoroth, což může svědčit o jejich potenciálu.
Jako gejzíry lávy z desky tryská mládí, nevyřáděnost a hladovost, a to ukáže hned úvodní dvojce skladeb „Terraform“ a „The Ancient Fire“. Zakousávající se hrdelní growlingy, výtečná práce na strunách, vyrábějící ostré riffování a parádní nájezdy jako na konci skladby „Panoptic Terror“, dunivá basa a četné divoké blast beaty tvoří zuřivý hněv, který tu a tam přichází do konfrontace s chlácholivou melodikou kytar jako například ve skladbě „Anachronous Oath“ nebo ve finální „Unfurled, The Cover of Darkness“, která díky své náladovosti a skvostné atmosféře patří k topům desky. Naopak jediná skladba, ke které byl natočený klip, „Waves of the Blackest Mire“, nenabízí nikterak vzrušující momenty, proto doporučuji nenechat se tímto kouskem odradit od poslechu celého alba.
„Renascentia“ v sobě skrývá i několik překvapení, jedno z nich se v podobě klidného hlubokého čistého vokálu a především sóla jazzového saxofonu, jež má na svědomí Jørgen Munkeby z norských Shining, ukrývá ve skladbě „The Bones That Lay Beneath the Earth“, která záhy přechází do zčásti doomově pojaté „Bestial Shadow Forest“. Další překvapení čeká ve skladbě „Funeral Pyre“, přece jen sólo na španělku je pro death a blackmetalovou hudbu věc nevšední. Australané však i po těchto exotických výletech nezapomenou zase pořádně dupnout na plyn, znovu ukázat ten správný cit pro brutálnost a znovu kolem sebe rozházet vše, co se mezitím stihlo srovnat.
Vedle technického nářezu, který ztrestá každého s příliš dobrou duší, nabízí novinka těchto Australanů i skvostnou melodiku, což tvoří perfektní vyváženost mezi brutalitou a melodií a mezi agresivitou a chytlavostí. Dále k plusovým stránkám desky patří velmi dobrý zvuk a „nenastavování“ hudebního materiálu (v čemž mnozí chybují) a tím se tato divoká deska vyhnula nudě. Kladně hodnotím také posun od převážně deathového debutu „Follow the Black Smoke“ směrem více k black metalu. Jen tak dál.
|
