Bez jediného dne trvalo Larsi Jensenovi přesně deset let, než pod hlavičkou Myrkgrav (kde byl jediným stálým členem) vydal svoje druhé album „Takk og farvel; tida er blitt ei annen“. Jenže v kontextu toho, z jak různých období pocházejí skladby na něm zařazené, že překlad názvu desky zní „Díky, sbohem a šáteček; časy se změnily“, jak spolu korespondují termíny vydání obou počinů Myrkgrav (nehledě na to, že v průběhu několika let se průběžně a docela radikálně měnily zprávy o tom, kdy a zda vůbec deska vyjde) i toho, že Lars Jensen už dopředu ohlásil, že s vydáním alba Myrgrav ukončí svoji činnost, dá se finální kousek tohoto svérázného folkaře považovat spíš za jakési semi-bilanční album, které si s sebou nese ten největší zádrhel, jež podobné kroky mohou přinést.
Album „Takk og farvel; tida er blitt ei annen“ zní poměrně nesoudržně. Může za to nejen skutečnost, že ve dvou případech se jedná o nově nahrané skladby z debutového alba, další tři pak pocházejí z krátkometrážních nosičů, vydaných v průběhu posledních čtyř let, jako i fakt, že na albu jsou čtyři náladově poměrně odlišné instrumentálky, a průběžné přecházení od hravého a propracovaného folku a až po celkem agresivní pohanské a blackové výpady sice nepůsobí nijak násilně, ale přece jen mění výraz Myrkgrav velice důrazně.
Důležitou roli hraje také Jensenův poměrně nenápadný zpěv, který odpovídá atmosféře alba (tedy té jeho dominantnější zachmuřenější tváři) a je jakýmsi nevtíravým, někdy až lehce neohrabaným průvodcem, který nemá potřebu na sebe příliš strhávat pozornost, tu přenechává spíš jednotlivým nástrojům a melodiím.
Paradoxně se tak velmi výrazným bodem programu stávají čtyři instrumentálky (závěrečné outro „Tak Ogg Farvel“vyznívá už přece jen vážněji), ty jsou velmi optimisticky laděné, kloužou až do nekomplikované chytlavosti, obrovskou porci optimismu do nich pumpují hravé housle a Myrkgrav zde koketují (což však není poloha, kterou by v hudbě Larse Jensena bylo možno považovat za stěžejní) až s rozjuchanější variantou folk metalu. K vytyčení mantinelů Myrkgrav zkuste úvodní rozjímavě houpavou „Skjon Jomfru“ (působivější je „přírodní verze“ v norštině, než její klon v severem drnčící angličtině) coby výrazného zástupce folku a proměnlivou, blackově ubzučenou a intenzivní „Uttjent“, coby představitele hrubších poloh Myrkgrav.
Z folkového nadšence Larse Jensena se v průběhu uplynulé desetiletky stal seriózní student folklóru a etnologie na univerzitě ve finském Turku. Z jeho hudby je zřejmé, že k historii a dávné severské kultuře má velmi blízko. A i když aktuálně ukončil činnost Myrkgrav, to, že se někdy (třeba pod jiným jménem) pustí do další procházky po ho historicko-hudebních stezkách bych nevylučoval, protože „Takk og farvel; tida er blitt ei annen“ jasně vypovídá o tom, že tohle je Jensenova přirozenost.
|
