O ruskou sebranku Unperfectum zatím většina světových médií nejeví sebemenší zájem, což je myslím škoda. Její pojetí melo-deathu jistě nepatří mezi dokonalé nebo objevné, ovšem tak špatné, aby zapadlo bez většího povšimnutí, v žádném případě není. Naopak, debut s názvem „Neomenia“ lze zařadit k tomu lepšímu, co inkriminovaná škatule letos nabízí, zvlášť pokud si potrpíte na její jemnější, často až heavíkové pojetí, které je zároveň prezentováno jednoduše a nekomplikovaně. To totiž nemusí být na škodu, vždyť pokud je vše podloženo dostatečnou nápaditostí, může se uvolněný přístup stát vítanou předností.
Čtveřice ruských hudebníků – z nichž rovnou tři pocházejí z pagan blackové smečky Wind Of Death – má na tohle funkční recept, který navíc dokáže osobitě zpestřit vložením různých vychytávek, mezi něž např. patří časté elektronické hrátky. Ty prostoupí hned titulní intro, jež za polovinou ještě okoření nenásilně vložené kytarové vyhrávky a posléze i hymnické vrstvy, na které si vůbec ruští autoři potrpí a jejichž prostřednictvím dodávají své hudbě epický feeling. Stejně tak umí operovat s vícežánrovostí, což potvrdí v nástupu úvodní položky „Killing Fields“, kde se dočkáme málem power-speedového kvaltu, jenž ovšem brzy utne velmi slušný zpěvákův growling. Melodiím tím ale odzvoněno není, aktivní chytlavostí je naopak prostoupena nejen daná skladba, ale i celý následující obsah alba.
Výrazným katalyzátorem dynamické funkčnosti písní jsou syntetická kouzla, která krom zmíněných elektronických tanečků nabídnou i progové, mohutně orchestrální, nebo naopak klidné pianové efekty. Spolu s tradičními metalovými nástroji se pak autorům daří přicházet s povedenými okamžiky, jež jsou nejsilněji soustředěny v úvodu díla, kde krom zmíněného songu září také následující perla „Save My Soul“, u které si užívám lahodně klenuté sloky nebo trylkující sólovu část. „Doomsday“ nahodí pochodové tempo a atmosféru zahustí zasekávanými progovými riffy, v kompozici „Jump To Uncertainty“ pak ke slovu poprvé přijdou melodické zpěvy, jejichž bitva s growlingem bude probíhat ve většině následujících písní. Nutno však dodat, že jemnější vokální projev zde není tolik vytříbený a s jeho nástupem vždy malinko klesne jakostní ekvivalent daných skladeb.
S tím, jak se album ubírá ke svému závěru, se zároveň skladatelům nedaří udržet laťku kvality, nastavenou v úvodní polovině nahrávky, písně jsou chvílemi až příliš ležérní, nicméně i tak pokaždé alespoň na chvíli pookřejí díky nástupu nějaké zdařilé pasáže (šlapavé pěvecké přechody v „Open My Grave“, značně chytlavé sólo v „Not In Vain“, funkční mluvená mezihra v opusu „From Sundet Till Sunrise“). Celkové dojmy tak pořád zůstávají pozitivní, do zdařilé kategorie je nutné přičíst také zvukovou produkci, která neubírá hudebním tónům nic z jejich zamýšlené atraktivity. Debut ruské kapely Unperfectum působí pohodově a uvolněně, jakoby jej hudebníci tvořili pouze pro radost, a pokud k němu budeme s tímto vědomím přistupovat, můžeme se při jeho poslechu cítit úplně stejně příjemně.
|
