Jak se zdá, Mark Slaughter zůstává na sólové dráze, kterou odstartoval před dvěma lety vydařenou deskou „Reflections In A Rear View Mirror“. Situace u jeho domovských Slaughter je stále dosti nepřehledná a jediné, co za ta léta člověk mohl zaregistrovat je, že ze sestavy zmizel bubeník Blas Elias a zbylí muzikanti, tedy basista Dana Strum, kytarista Jeff Blando a novic za bicí soupravou Zoltan Chaney, dělají už delší dobu křoví Vinci Neilovi na jeho sólové dráze mimo Mötley Crüe. Mark zůstal tak trochu na ocet a přestože se kapela stále počítá mezi aktivní, vůbec slavné to s jejich činností tedy není. O tom, že poslední desku vydali před osmnácti lety, ani nemluvě.
Restart kariéry se v roce 2015 Slaughterovi povedl, i když deska „Reflections In A Rear View Mirror“ až nečekaně v některých místech odbočovala od soundu jeho domovské kapely. Samozřejmě zůstala i na hony vzdálena platinovým dobách „Stick It To Ya“ a „The Wild Life“, ovšem o to Slaughterovi snad ani nešlo. V rozhovorech zdůrazňoval, že se chce především prezentovat jako všestranný umělec, který má na víc než na to, aby si jej rockový psoluchač navždy spojoval s popěvky jako „Up All Night“. To se mu se sólovým debutem povedlo a možná i proto přichází dvojka „Halfway There“ tak brzy.
A opět Slaughter překvapuje. Ovšem tentokrát ne tím, že by zacházel do dalších, jím samotným zatím neprobádaných hudebních oblastí, ale tím, že zanechal experimentů a věnuje se tomu, co dělal v devadesátých letech se svou kapelou. „Halfway There“ proto zní mnohem klasičtěji, než „Reflections In A Rear View Mirror“ a s přimhouřením oka by se dala považovat za šestou desku Slaughter. Rozdíly tady jsou, o tom žádná. Přece jen Markovi je dnes už lehce přes padesát a svůj místy až nelidsky vysoký ječák používá už jen velice úsporně, také doba zvukových technologií od poslední desky „Back To Reality“ velmi pokročila a proto zní deska soubodě a kytary místy řežou až moderním způsobem (nejvíce markantní je to ve skladbě „Devoted“). Ovšem skladba kompozic je na novince mnohem klasičtější než na předchozí desce.
Deska jako kdyby se pokoušela navázet trochu na tvrdost z její první poloviny „Back To Reality“ a především na bezkonkurečně nejlepší počin Slaughter „Fear No Evil“. Mark si totiž také zahrává s formou tolik poplatnou polovině devadesátých let, kdy zejména ve skladbě „Disposable“ jsou jasně cítit ozvěny skladeb „Hard Times“ a „It`ll Be Alright“ ze zmíněné desky z pětadevadesátého. Do svých nejlepších let zasazuje také pravděpodobně největší hit desky „Forevermore“, což je opět skladba, ze které by Slaughter ve svých slavných dobách udělali velký hit. Rozhodně zaujmou i odlehčená „Turn It“ a úvodní silnými riffy opatřená „Hey You“.
Tentokrát ale dojde i na mírné přešlapy. Mezi ně můžeme počítat titulní věc, kde je jasně cítit, že se ze slibného ústředního motivu dalo vytěžit mnohem více a hlavně zbytečně nervní „Reckless“, která má tak prázdný refrén, že při své délce pěti minut začne už dost otravovat. Ovšem když na tomto místě mluvíme o horších položkách alba, je nutno zdůraznit, že se stále jedná o lehce nadprůměrné kousky. Slaughter je totiž tak dobrým skladatelem a muzikantem, že vyložený odpad by na desku dnes už nepustil.
I tak je ale nutné „Halfway There“ brát oproti „Reflections In A Rear View Mirror“ jako mírný krok zpátky. Nebude to samozřejmě nejhorší Slaughterova položka v jeho jinak docela vyrovnané a silné diskografii, tato pozice navždy asi bude patřit „Back To Reality“ (pokud nepočítáme demosnímky a ranné nahrávky s Xcursion), ovšem celkově se novinka umisťuje spíše v dolní části tabulky.
|
