Vzhůru do šedesátek! Jablonecká trojice Rambling Wolves má tohle období ráda, takže není s podivem, že i jejich muzika tuhle etapu hudebního vývoje reflektuje. O tom, co se u téhle kapely aktuálně děje, vypráví příjemně odlehčeným způsobem kytarista a občasný „erotický vokalista“ Matěj.
Rambling Wolves zatím není kdovíjak zaběhlé jméno na hudební scéně, začněme tedy klasicky – představ vaší kapelu, její členy, vaší historii, úspěchy a zajímavosti… Byť vaše historie nesahá příliš hluboko, který moment z toho, co jste spolu dosud prožili, považuješ za nejdůležitější?
Jsme tříčlenná kapela, která hraje vlastní tvorbu po vzoru 60. a 70. let. Mezi členy patří Janislava (zpěv, baskytara), Matěj (kytara, občasný erotický vokál) a David (bicí). Já a Jana jsme se potkali na vejšce, která nás vůbec nebavila a založení kapely tak byla jedna z mála dobrých věcí, které se díky tomu udály a Davida jsme potkali náhodně v hospodě, když srkal malý pivo.
Největší úspěch je, když se sejdeme na zkoušce a něco vymyslíme. Taky jsme loni vyhráli v Liberci Tulifest a díky tomu jsme si mohli zahrát na Benátské. A umístili jsme se na 9. místě v celorepublikové soutěži Skutečná Liga, kde byla Jana ještě nominovaná na muzikanta roku. Možná největší zajímavostí je asi ta shoda okolností, za kterých jsme se potkali. Nejdůležitějším momentem bylo zjištění, že veškeré naše náčiní se vejde do jedné Felicie, aniž by někdo ze členů musel za autem utíkat.
O stylovém zaměření Rambling Wolves asi nejlépe vypovídá hláška z vašeho bandzone – „Woodstock je už sice pár desítek let prožitýho skupinovýho sexu za náma, ale Rambling Wolves tě do tý doby hoděj zpátky!“ Co tě na zmíněném období a tehdejší hudbě oslovuje nejvíc? Je snadné s touhle muzikou v dnešní době oslovit posluchače?
Líbí se mi na tom upřímnost, syrovost, sex. A drogy. A taky to, že lidi tu hudbu opravdu vnímali, sžili se s ní a nechali se jí unášet. Nehrabali v tašce a nehledali mobil, aby si mohli něco nekvalitně natočit a hodit to na Facebook.
Vzhledem k dnešní mediální masírce a k tomu, co se hraje v rádiích, si myslím, že lidi nemají ani ponětí, že se u nás podobný styl hudby hraje.
Vloni jste se představili na Benátské noci, což předpokládám, že by mohl být jeden z vašich nejzapamatovatelnějších koncertů, nebo je nějaký jiný, na který vzpomínáte radši? Co chystáte pro letošek, jak Rambling Wolves prožijí festivalovou sezónu?
Na Benátskou rádi vzpomínáme, ale asi úplně nejvíc nám sedlo hraní v libereckém Rock Pubu. Tam bylo naše nejlepší publikum.
Letos máme už pár hraní za sebou a další jsou v jednání. Zatím jsme ještě úplně nepřišli na to, jak správně a koho "podmáznout", abychom se dostali na další větší akce (smích).
Rambling Wolves působí v tříčlenném složení, podílíte se všichni na tvorbě nových skladeb, jak vzniká muzika made in Rambling Wolves?
Hlavní strukturu songů vymýšlím na kytaru já, Jana je takový supervizor a pak se to prezentuje Davidovi. Musí to už ale být zhruba vymyšlené, protože David se jinak nudí a chodí kouřit. Občas ještě musím vynaložit decentní násilí na Janu, aby vymyslela text a zpěv (smích).
Co texty, jaký význam jim přikládáte a jaká témata vás zajímají? S ohledem na vaši poslední představenou píseň „Erotic City“ se zdá, že náměty berete skutečně ze života.
Texty píše většinou Jana, něco jsem vymyslel já a některý jsou výsledek spolupráce obou. Je to hlavně o duševním rozpoložení, pocitech, touze být svobodný a taky o erotice. Určitě u nás nenajdete texty o tom, jak je všechno nádherný a všichni se mají krásně.
V dnešní době není až takový problém dopracovat se k desce, vy máte za sebou dvě ep, neláká vás pustit se už do full-alba, máte na něj připravený dostatek skladeb, případně máte už představu o tom, jak by mělo vypadat?
Nad deskou uvažujeme už delší dobu, skladeb na ní by bylo dost, přemýšlíme spíš nad tím, které bychom měli vybrat. Vizuální stránku bych nechal v rukách naší nadané malířky Jany, která dělala i stávající logo.
Nahráli jste i svůj první videoklip ke skladbě „Pandora´s Box“, přikládáš videoprezentaci velký význam, jak jste si nahrávání užili, proč padla volba právě na tuhle skladbu a myslíš, že se v budoucnu pustíte do dalších pohyblivých obrázků?
Určitě jsme chtěli natočit klip už kvůli tomu, že je asi větší pravděpodobnost, že lidi na youtubu kliknou na videoklip než jenom na song se statickým obrázkem. Holý zadky a velká párty v klipu sice nejsou, ale i tak by to lidi mohli zkouknout. Nahrávání jsme si užili docela dost už jenom kvůli faktu, že jsme ho celý natáčeli na iPhone (smích).) Samotný stříhání už taková sranda nebyla – Jana by mohla vyprávět. Počítač ale nakonec vzteky z okna nevyhodila, takže to mělo happy end. Volba na song „Pandora‘s Box“ padla v podstatě kvůli tomu, že u tohohle songu jsme měli nejvíc nápadů na záběry, tak proto. V budoucnu určitě ještě nějaký klip spácháme. Ten iPhone pořád máme.
Jaké máš s Rambling Wolves ambice? Co si z nich dosud naplnil, jaké představy tě opustily a jaké naopak přibyly?
Tak ambice máme ty největší. Vyprodaný haly, groupies, … (smích). Jsme rádi, že jsme nahráli několik songů ve studiu. Dostali jsme se párkrát i do pořadu do rádia, kde pustili pár našich věcí. Na Rebelu nám odvysílali „Pandoru“. Vyšlo o nás pár článků ve Sparku. Je to hezký, ale prostě nás to pořád vnitřně žene někam dál. Když jsme ještě neměli klip, tak jsme byli pořád v tenzi, že není a že už ho konečně musíme natočit. To byl ten cíl. A když se to podařilo, tak už se ta touha zase posunula někam dál. Něco se Ti podaří, pár dní seš z toho vodvařenej, ale pak Tě to přejde a přemejšlíš, kam by to šlo ještě posunout. Je to jak nenažraná bestie, který hodíš párek, ale jí je to málo a chce Ti sežrat celou nohu (smích). Co se týče představ, který nás opustily, tak to se týká hlavně návštěvností koncertů. Přeci jen, hraje se ti líp, když máš před sebou větší počet lidí, než když hraješ pro tři lidi a z toho jeden je zvukař. Než jsme do toho šli, asi jsme úplně netušili, jak mrtvý to na některejch akcích může bejt.
Jak hodnotíš domácí scénu, co tě z ní zajímá a baví a s kým by sis rád zahrál na jednom pódiu? Které kapely jsou tvému hudebnímu cítění blízké?
Upřímně, domácí scéna mě zrovna dvakrát netankuje. Točí se to pořád kolem těch samých jmen a než bych je vyjmenoval, jel bys nonstop, nešel bys spát a měl bys dlouhou noc (smích).
Co se týká domácí scény tak bychom si rádi zahráli třeba s Cocotte Minute, Alicí nebo znovu s Visacím zámkem.
Ze světových kapel by to určitě byly Black Sabbath nebo Alice in Chains.
A teď už jen závěrečný prostor pro to, co bys rád řekl, aniž bych se tě na to zeptal
Spíš bych chtěl trochu apelovat na lidi, aby večer neseděli doma a nečuměli na Ordinaci a radši šli ven na koncert. Nejlíp teda na ten náš (smích). A taky aby se nebáli jít někam, kde hrajou kapely, který neznaj.
A na závěr bych chtěl poděkovat vám a serveru METAL FOREVER & METAL MAN za rozhovor.
|
