Trail Of Tears byli těsně před vydáním své páté nahrávky „Existentia“. Na podzim roku 2006 měli jet turné v Mexiku, jenže tour dopadlo katastrofálně. Špatný promotér, neuskutečněné koncerty a ve finále velmi výrazné finanční ztráty pro všechny členy kapely. Ti poté Trail Of Tears opustili. Všichni. Ronny Thorsen zůstal sám. Pro propagaci nové desky ta nejhorší situace, přesto v lednu 2007 vyšla.
Škoda, že deska vyšla tak nešťastně, protože se povedla náramně. Trail Of Tears opět nezůstali stát na místě a posunuli svůj temný gothic metal zas o kus dál.
„Deceptive Mirrors“ je správný otvírák alba. Úvodní riff celé skladby je naprosto fantastický a patří k mým vůbec nejoblíbenějším. Důrazná rytmika a atmosféra, která vás ihned pohltí a do konce desky nepustí. I když je zřejmé, že kapela ubrala z tvrdosti předešlých počinů, pořád je „Deceptive Mirrors“ pořádná nálož. Riffuje se o sto šest, jen přibylo kláves a zejména čistý zpěv Kjetila Nordhuse zní velmi příjemně. Ronny Thorsen se však nenechává zahanbit a z mého pohledu předvádí na této desce svůj nejlepší growlový výkon. Trail Of Tears sice pokračovali bez zpěvačky, ale na desce přesto uslyšíte v každé druhé skladbě ženský zpěv. A ne ledajaký. Hostem se stala Emmanuelle Zoldan, francouzská operní zpěvačka. Tahle paní vládne ohromným rozsahem a desce dodala nezapomenutelné kouzlo. V některých písních zní šansonově, v jiných operně, ale dostane se i na důraznější rockový projev. Její jméno se nedávno v metalových kruzích řádně zvýraznilo, protože se nastálo přidala ke stylově spřízněné kapele Sirenia.
„Existentia“ je přístupnější a jemnější než minulé dvě desky. To však neznamená, že by nekousala a směřovala k metalovému mainstreamu. Trail Of Tears znějí prostě moderněji. Tvrdé riffy, Ronnyho growl, vydatné bicí, které mají ten správný metalový náboj. Takřka ale zmizel black metal a především zvuk se změnil. Jedná se z mého pohledu o nejlépe nazvučené album Trail Of Tears. Zvuk je křišťálově čistý, kytary znějí masivně a zpěv se poslouchá jedna báseň. Tohle je moderní, přitom ne přetechnizovaná metalová nahrávka.
Deska je vyrovnaná a těžko vyzdvihovat nějakou skladbu. Atmosféra je sevřená a konstantní. Přitom si však drží zábavnost a přitažlivost.
Skladbou, která sice nevybočí z nálady alba, ale překvapí svou podstatou, je „Empty Room“, tohle je totiž jediný čistokrevný duet v historii Trail Of Tears. Křehká gotická balada je duelem Emmanuelle a Kjetila. Zejména zpěvačka zde předvede naprosto fantastický výkon. Závěrečná „Shades Of Yeasterday“ pak zakončí desku atmosférou, která připomíná konec světa všech nadějí. Post-apocalyptická nálada a drtivost skladby na vás zapůsobí velmi silně.
„Existentia“ je krásně složená deska, která má co nabídnout i po deseti letech a mnoha posleších. Je tvrdá, atmosférická a každá skladba má hitový potenciál. Album je zároveň oproti svým předchůdcům přístupnější. Není to však na úkor kvality. „Existentia“ je dokonalá dark gothic metalová deska, která nestárne. Naprostá paráda.
|
