Přestože je Severní Irsko malá země, navíc zmítaná věčnými politickými nepokoji, dala světu řadu talentovaných hudebníků. Vedle pravděpodobně nejslavnějších rodáků Vana Morrisona a Garyho Moorea jsou zde výborní punkeři Stiff Little Fingers, alternativci Ash nebo divocí křížitelé punku, metalu a hard rocku Therapy?. Po bok těchto známých jmen by se možná ráda zařadila i jedna z nejnovějších severoirských akvizic, pětice z County Tyrone, která si říká Blackwater Conspiracy. Ta totiž právě zúročila svou dvouletou činnost, když vydala debut „Shootin` The Breeze“.
Blackwater Conspiracy vznikli v roce 2015 a jak hovoří jejich oficiální stránky, povstali ze dvou kapel Million Dollar Reload a Swanee River, které údajně měly za sebou slušné lokální úspěchy. Jejich věhlas sice nepřesáhl hranice jejich domoviny, ovšem se založením Blackwater Conspiracy jejich členové doufají ve větší průlom. Hlavní dvojicí kapely je frontman (zpěvák a doprovodný kytarista) Phil Conalane a sólový kytarista Brian Mallon, kteří jsou zároveň zodpovědni za to, jak dnes Blackwater Conspiracy zní. Právě je spojuje láska ke kapelám jako The Rolling Stones, The Faces, Black Crowes a ke stařičkému dřevnímu blues, což je třaskavá směs, která dala jejich nové kapele tvář.
K těmto přiznaným vzorům si můžeme dosadit ještě londýnské zhýralce Dogs D`Amour a jejich kolegy The Quireboys a máme naprosto jasno, jak tahle kapela zní. Jsou to právě The Quireboys, ke kterým má tahle parta pravděpodobně nejblíže. Je to dané nejen hlasem Phila Conalanea, který místy skutečně zní jako Spike (i když nemá v sobě tolik síry a štěrku), ale i celkovým přístupem k hudbě, kdy jasnou kostru tvoří samotná písnička, postavená na bluesovém základě, na kterém vyrůstá přesvědčivá sólová kytara, podporovaná barovým/westernovým piánem a vkusnou melodií v refrénu. Blackwater Conspiracy sice nejsou tak hitoví, jako byli zmínění The Quireboys ve svých začátcích (rozuměj na prvních dvou albech), ale nakonec je nutné unzat, že předkládají velmi přesvědčivou kolekci deseti vyvedených skladeb.
Nejsilnější je kapela ve svých divočejších chvílích, kam nepochybně bude patřit skoro sedminutová jízda „Decadent Highway“, závěrečná hypnoticky se zrychlující „Roll The Dice“ nebo pravděpodobně největší hit alba „Monday Club“ s jasně zapamatovatelným refrénem a takřka geniálním kytarovým sólem (zejména kolem čtvrté minuty). Za pozornost bezpochyby pak stojí i „`85 Rockstar“, kterou uvozují hammondky (zde klávesista Kevin Brennan přiznal svou náklonnost k legendárnímu Jonu Lordovi), jenž tak mění atmosféru celé skladby a trochu ji odlišují od zbytku alba, když zde lze vypozorovat i drobná spojitost s jinými kultovními rockery z britských ostrovů Primal Scream (samozřejmě míněno z dob alba „Give Out But Don`t Give Up“). Další odlišnou věcí je jasně bluesová, více než sedmiminutová „President Joe“, jenž se tak může řadit k dalším vrcholům desky.
Jméno Blackwater Conspiracy si bude rozhodně dobré zapamatovat. Jejich debut „Shootin` The Breeze“ totiž rozhodně patří k deskám, které je dobré si poslechnout. Ne, nenabízí nic převratného nebo dokonce novátorského, ale kapela projevuje obdivuhodnou schopnost napsat skutečně dobré věci a navíc jim umí vtisknout i tu správnou atmosféru. Tohle album určitě dokáže uspokojit ty, kteří už sami uznali, že The Quireboys mají své nejlepší chvilky za sebou.
|
