Když se nad tím člověk zamyslí, mohla sólovka někdejšího basisty Pantery Rexe Browna dopadnout všelijak. Postupem let se totiž jasně ukazuje, co pro Panteru znamenal kytarista Dimebag Darrell a že vlastně ostatní členové nikdy nevystoupili ze stínu své domovské kapely, kde byl tahounem právě zmíněný kytarista, kterého v prosinci 2004 zastřelil nějaký blázen přímo na pódiu. Jeho někdejší spoluhráči mají už léta své projekty. Darrellův bratr Vinnie Paul je činný v Hellyeah, kteří by chtěli být pokračovateli Pantery, ale spíše nabízejí jen její druholigový odvárek. Phil Anselmo neustále rozjíždí řadu projektů, které ale ve většině případů stojí za starou belu. A Rex Rocker? Tedy, pardon, Rex Brown? Ten vždycky nejméně nápadný člen Pantery? Ještě nějakou dobu působil s Anselmem v jeho Down, pak si s bývalým bubeníkem Black Sabbath a Dio Vinnym Appicem založil heavymetalovou partu Kill Devil Hill a před nedávnem vydal svůj sólový debut. Brown ale v Panteře nikdy nepůsobil jako skladatel a stejně tak ani v Down a Kill Devil Hill, takže se vlastně od jeho desky mohlo čekat opravdu cokoliv.
Historky z dávných dob hovoří o tom, že to byl právě Brown, který koncem osmdesátých let nebyl zrovna nadšený přerodem Pantery z heavymetalové party v supící groove/thrashmetalovou mašinu a že jeho muzikantské srdce leželo vždy spíše u tradičního pojetí rockové hudby. Tomu by odpovídalo i jeho nedávné prohlášení o tom, že jeho sólový debut „Smoke On This...“ toho se světem jeho bývalé kapely nebude mít moc společného a že se bude jednat spíše o bluesovou věc. Ale čert takovým prohlášením věř… Basák Pantery a blues? Pche…
„Smoke On This...“ samozřejmě čistokrevně bluesová nebo bluesrocková deska není, ale k tomuto stylu má mnohem blíže než k tomu, co Brown dělal v rámci své domovské kapely. To by sám o sobě žádný problém nebyl. Navíc, když album startuje totálně nakopávací riff v úvodní „Lone Rider“, kde Brown jasně dává na srozuměnou, že na svém debutu posluchače provede zákoutími hudby sedmdesátých let, které okořenil trochu modernějším zvukem. První slabina se ale ukazuje záhy. A tou je Brownův zpěv. Rex samozřejmě není žádný rozený frontman a přestože v minulosti v kapelách, kde působil, obstarával i doprovodné vokály, sólový zpěv je něco úplně jiného. A na to prostě hlas nemá. Kdyby aspoň předkládaný materiál byl v duchu skladeb „Lone Rider“ a „Train Song“, posluchač by jistě prominul.
Jenže tomu tak není. Brown nemá špatné nápady a proto funguje i grungeově houpavá „Get Yourself Alright“ nebo countryová „Fault Line“ a dokonce i titěrné blues „What Comes Around...“, ale vše je vršené jaksi bez ladu a skladu. Kvůli tomu působí deska necelistvě, rozháraně. Tady se nedá ani mluvit o pestrosti, protože „Smoke On This...“ chybí společné pojivo, jasný ksicht, který by posluchači hned dal na vědomí, s kým má tu čest. Navíc v druhé polovině alba už Brownovi selhávají i skladatelské schopnosti a proto skladby jako „Grace“ nebo „Best Of Me“ jsou jen rozplizlé nic, které nemají šanci ani u méně náročného posluchače.
Možná, že se Rex nakonec na sólově dráze uchytí, přestože nejlépe by mu bylo uvnitř nějaké dobře šlapající kapely. Možná, že si „Smoke On This...“ své fanoušky najde, protože jisté kouzlo se mu přece jen upřít nedá (možná ten lehce stonerrockový nádech zhulených sedmdesátých let), ovšem takovýto start sólové kariéry působí spíše rozpačitým dojmem.
|
