Pokud by se měla jmenovat pětice rockových kapel, které na začátku devadesátých let byly na svém vrcholu a v podstatě udávaly tón celé scéně, navíc s velkým přesahem k publiku, které hard rock jinak prakticky nezajímal, museli bychom jmenovat Metallicu, Guns N`Roses, Nirvanu, AC/DC… a Aerosmith. Ano, Bad Boys From Boston byli znovu na svém vrcholu a díky „Pump“ se jim dostávalo pravděpodobně největšího uznání v dosavadní kariéře. U nohou jim ležela nejen Amerika, ale i Evropa, kam se kapela podívala poprvé od dob alba „Rocks“. Koncertní řada na „Pump Tour“ byla nekonečná a v kapele začínala trochu působit ponorková nemoc. „Byl jsem už šest let střízlivý,“ vzpomínal Steven Tyler, „ale bůhvíproč jsem nevycházel s kapelou.“ Bylo třeba trochu přibrzdit.
Rok 1991 můžeme tak považovat za dobu nečinnosti, kdy nejvýraznější událostí bylo zahrání dávného hitu „Dream On“ za doprovodu orchestru Michaela Kamena u příležitosti desetiletého výročí MTV. O rok později na sebe upozornili Tyler a Perry tím, že vystoupili coby hosté Guns N`Roses na jejich pařížském koncertě, který se přenášel do celého světa. V té době se už začínalo pomalu rozjíždět natáčení nové desky, ale šlo to docela ztuha. „Byl jsem ve Vancouveru, sám v hotelovým pokoji a lezl jsem po stropě ve snaze napsat písničky na album „Get A Grip“,“ říkal Tyler. Nahrávání nakonec muselo být rozděleno na dvě fáze a tím tak zabralo de facto celý rok 1992. A trpělivost se Aerosmith vyplatila.
Vítězný tým se nemění a proto se nahrávání znovu účastní hitmakeři Desmond Child a Jim Vallance, přičemž z kapely se do skladatelského procesu zapojuje jen Tyler s Perrym, což je určitě škoda, protože jak Brad Whitford, tak basista Tom Hamilton v minulosti přispěli několika skutečně nosnými nápady a z leckterých se pak vylouply velké hity. Možná to bylo tím, co Tyler zmiňoval, že v té době zrovna s kapelou nekominukoval, možná tím, že jediný Perry divokého frontmana vždy dokázal ukočírovat a nasměrovat Aerosmith do správných kolejí.
A v těch „Get A Grip“ skutečně jede. Potřetí kapela točila naprosto střízlivá, potřetí na producentské sesli seděl Bruce Fairbairn a potřetí se jednalo o zásah přímo do černého. Hudebně „Get A Grip“ navazuje na své předchůdce, což je jasné hned z úvodní facky v podobě „Eat The Rich“, skladby plné divošských zvuků a skřeků, což byl skutečně silový vpád do alba. „Get A Grip“ je možná přece jen o něco bluesovější než jeho předchůdci a v některých místech méně komerční a více zaměřená na samotné muzikantství, ale přece jen ty nuance oproti minulým albům jsou jen drobné. Album proslavila ústřední čtveřice hitů. Kromě pilotního singlu „Livin` On The Edge“, jenž vyšel ještě před vydáním alba samotného, se jedná pochopitelně o trojici balad „Cryin`“, „Crazy“ a „Amazing“. Ty se rázem rozletěly do světa a je nutné si přiznat, že hlavně díky nim je dodnes „Get A Grip“ celosvětově nejprodávanější deska Aerosmith.
Ovšem právě na těchto baladách, přestože jsou jakkoliv kvalitní (vede „Amazing“ i díky ohnivému, gradujícímu sólu Joea Perryho), „Get A Grip“ nestojí. Aerosmith totiž ani v nejmenším nejsou kapela romantických baladýrů a proto, když vypálí od podlahy takové songy jako „Eat The Rich“, titulní „Get A Grip“, ostrou „Fever“, vesele funkující „Line Up“ s hostující Lennym Kravitzem nebo „Can`t Stop Messin`“ se skladatelským vkladem ústřední dvojice Damn Yankees Jacka Bladese a Tommyho Shawa, je to teprve ta správná konstelace hvězd. Pokud by na „Get A Grip“ stála zmíněná pětice skladeb, doplněná čtveřicí hitových singlů a možná ještě tak „Shut Up And Dance“, dost možná by se jednalo o nejparádnější album Aerosmith vůbec. „Get A Grip“ totiž nejvíce škodí jeho délka, která přesahuje hodinu a tak dojde i na méně povedené kousky jako „Flesh“, „Walk On Down“ úplně nejhorší „Gotta Love It“ a nakonec i zbytečnou závěrečnou instrumentálku „Boogie Man“, které přece jen vysokou (někdy až extrémně vysokou) úroveň desky přece jen devalvují.
S „Get A Grip“ se Aerosmith dostali na svůj nejvyšší stupeň slávy a i když natočili už i o fous lepší alba, stáli na vrcholu tehdy v roce 1993 naprosto oprávněně. S turné ke „Get A Grip“ tehdy přijeli (s předkapelou Extreme) poprvé do České republiky, aby si i zde vychutnali, jak jim publikum (které jim tehdy sice nerozumělo ani slovo, ale přesto chápalo každý jejich tón) zobe z ruky.
|
