V roce 2009 vznikla v Ostravě death metalová parta Oblivion, která vydala o dva roky později své jediné demo a pak se na pár let vytratila. Nyní se vrací pod novým názvem Anselm a pouští na světlo světa svou debutovou nahrávku s názvem „Technopolis“. Kapela tvrdí, že hraje melodický death metal, ale popravdě je to s jejich zaškatulkováním trochu těžší. Rozhodně nečekjte klasický melodeath, nic severského, spíš muzika, která přesně sedne k místu, odkud skupina pochází. Vše je i tématicky směřované na Ostravsko, takže dojde na Bezruče a někdy může jejich tvorba vnuknout myšlenku, že by takto zněl Nohavica, kdyby se dal na metal.
Desku otevírá píseň „O kováři Keltičkovi“, která má příjemnou melodii. Díky textu (skutečně jen díky jemu) působí skladba až trochu folk metalově, zpěv se pohybuje mezi growlem a humpoláckým projevem, jaký je u českých kapel, vyznávajících hospodský rock, zvykem. Tenhle výraz je trochu na škodu, protože hudebně mnohdy Anselm vykouzlí opravdu parádní moment. Zvuk je dobrý, i když bicí jsou nazvučené poměrně výrazně. Nejvíce se povedly kytary, které zní správně důrazně a sóla se poslouchají parádně. Dosti divně vyzní „Ostrava“, metalově zpracovaná Bezručova báseň. Působí to až bizarně, tohle spojení si vůbec nesedlo, skladba zní těžkopádně a neohrabaně. Doom metalové riffy jsou ještě v pořádku, ale k takovému textu bych si představoval přece jiný přednes.
O dost povedenější je titulní „Technopolis“ - trocha melodického deathu, trocha doomu, příjemně melodické kytary. Tady Anselm věřím, co zpívají a píseň působí vážně a dramaticky. Především zpěvák;v projev je akčnější a rychlejší frázování dává písni správný šmrnc. Potěší tvrdší a dospělejší „Kdo na moje místo“, zde zní Anselm honě dobře a vlastně i originálně. Tento Bezručův text hudebně zpracoval i Nohavica, ale Anselm se s tím poprali po svém a na rozdíl od „Ostravy“ to tady funguje. Změny tempa, velkolepě znějící kytary a především znatelné potemnění atmosféry kapele velmi sluší.
„Dukla“ je o něco melodičtější než předešlý kousek a zaujme především kvalitní kytarové sólo. Jinak si píseň šlape ve středním tempu, které je Anselm vlastní. Střídání hrubšho zpěvu s melodickým funguje dobře a v druhé půlce „Dukly“ se i konečně trochu zrychlí. V „Kantoru Halfarovi“ se trochu více ozvou folk metalové prvky a píseň je další poctou Petru Bezručovi. Tentokrát ji však strhávají vokály. Je to zvláštní, protože zpěvák Jakub Malchárek zpívá takto na celé desce, ale k tomuto textu a vyznění skladby mi nesedí. Píseň osvěží povedené atmosférické kytarové sólo.
Vrcholem desky je další Bezručovka „Maryčka Magdonova“, která je
velmi komplexní a provede vás všemi tvářemi Anselm. Zpočátku Jakubův projev připomíná Daniela Landu. Uprostřed téměř osmiminutové skladby kapela ukazuje, jak dobře umí hrát a nebojí se složitějších kompozic. Nejde o žádný prog metal, ale kdyby takhle kapela „zamotala“ více skladeb, byl by poslech hned záživnější.
Závěr alba pak klouže ve "Vysoké peci" k obyčejnému a ničím zajímavému metalu, těžkopádná bonusovka v podobě anglicky zpívané „Stalker“ coby nejslabší kus na albu za pozornost příliš nestojí.
„Technopolis“ je nejednoznačné album. Na jedné straně jej brzdí uchu nepříliš lahodící zpěv a hudba často působí těžkopádně. Na stranu druhou jsou tu i povedené skladby, kde kapela překvapuje zručností a potenciálem. V těch lepších momentech jsou Anselm dokonce dosti originální a sví.
|
