Pokud bylo v zemích Beneluxu v dobách hairmetalové vlny nějaké želízko v ohni, pak to rozhodně byli nizozemští Sleeze Beez. Ti, posíleni britským zpěvákem Andrewem Eltem, zabodovali v roce 1990 deskou „Screwed Blued & Tattooed“, kde se ukrýval i hit „Stranger Than Paradise“. I když je vír pozdějších událostí stáhl s sebou a kapela na dlouhá léta ze scény zmizela, jejich potenciál se nikdy úplně neztratil a v roce 2010 Sleeze Beez dokonce ohlásili comeback. Ten sice není nijak žhavý, navíc není potvrzený další studiovou deskou (ta poslední vyšla v roce 1994) a ještě ke všemu, zpěvák Elt teď přichází se svou novou kapelou 7 Miles To Pittsburgh. Podivný to název, navíc když si uvědomíme, že celá tahle trojice (Elta doplňuje basista Martin Helmantel a bubeník a občasný kytarista Joris Lindner) sídlí v holandském městě Eindhoven. Ale co... čert vem název. Důležitý je obsah desky.
Když Elt ohlašoval vznik své nové kapely, přímo se sice nedistancoval od své minulosti ve Sleeze Beez, ovšem zdůraznil, že 7 Miles To Pittsburgh budou spíše soudobá kapela, která nepřehlíží trendy a nabízí hard rock v jeho modernějším podání. Od (faktického) konce Sleeze Beez uplynulo už více než dvaxcet let, takže by bylo asi pošetilé očekávat, že 7 Miles To Pittsburgh budou navazovat na Eltovu minulost, jako kdyby časová propast neexistovala. Ovšem nakonec spojení moderní hard rock, který nepřehlíží soudobé trendy je sice mnohoobjímající, ovšem v případě 7 Miles To Pittsburgh přece jen poněkud silné.
Ano, kapela do své debutové desky vpadne s velikou razancí a otvírák „Same Size Soul“ je energická nálož soudobého hard rocku, ovšem hned s následující „Pittsburgh“ začne trochu couvat, aby si všimla toho, že v polovině devadesátých let scénou prolétla grungeová revoluce a ve vyloženě lahůdkové „Lost And Found“ se Elt se svou kapelou obrací k tomu, co mu vždycky šlo nejlépe. Navíc jeho hlas nedoznal léty žádné újmy a možná je v současnosti ještě silnější, než tomu bylo v dobách největší slávy Sleeze Beez. V „Lost And Found“ ale deska zažije svůj vrchol a přesto, že nabídne i dále dobré skladby, takové pecky se už posluchač nedočká.
Kapela ve valivé „Earth Dance“, velmi příjemné „Jumbalaya“ a trochu slabší „Damn“ zařadí zpátečku na přelom osmdesátých a devadesátých let, kdy v podstatě přehrává důvěrně známé postupy a posluchači tak nepřipraví větší moment překvapení. S „Imaginary Friend“ se vrací trochu soudobější duch a Elt napíná své hlasivky až k prasknutí, aby pak celou desku na závěr zklidnil v beatlesácké „21 Grams“ a následně v melacholicko-nervní (místy až Alice In Chains připomínající) „If All Else Fails“, ukázal další, alternativnější tvář 7 Miles To Pittsburgh. Sice se nejedná o druhý vrchol kolekce (ten, na který dosáhla „Lost And Found“ zůstává jednoznačně nepokořen), ale o další tvář kapely, která se v dalších letech může vyvíjet stejně jako ta tradičnější.
Jak již bylo ve výše zmíněném naznačeno, deska je poněkud nevyrovnaná. I přes značnou zkušenost hlavního principála i dalších zúčastněných muzikantů to můžeme připsat na vrub tomu, že se jedná o debutovou desku. Ta ukázala, že potenciál v této partě rozhodně je a že Elt je pořád zpěvák jako hrom. Může být proto zajímavé sledovat, kam se 7 Miles To Pittsburgh pohnou v dalších letech...
|
