Progresivní metal má mnoho tváří a některé z nich nám nabízí mladá italská kapela Overkhaos. Čtyři pánové a jedna dáma (baskytaristka) se dali dohromady v roce 2013 a začínali pod názvem Imperium. O rok později se mění na současné Overkhaos a nyní vydávají svou prvotinu „Beware Of Truth“.
„Prelude“ jasně dá najevo, že tu máme co dočinění s prog metalem hrubějšího ražení. Tvrdý riff vás vítá a zve na další poslech. Přichází jednoduché orchestrace a především kytarová sóla. Tomu říkám intro jak fík. „Silent Death“ vás už vrhne přímo do centra dění. Overkhaos se s tím nemažou a navzdory tomu, že jsou progresivní kapelou, nepotřebují deset minut na kytarové exibice. Základem je pořádně řízný metal s power/thrashovými kytarami a celkově kvalitní kytarové umění. Častá jsou krátká sóla, ta hlavní přicházejí v nezvyklých částech písní. „Silent Death“ nastavuje i drsnou tvář a dostane se i na extrémní zpěv. Povětšinu času však zpěvák Mimmo D´oronzo zpívá čistě a spolu s hrubozrným podkladem může kapela připomenout tvorbu Iced Earth.
„Solar Starvation“ disponuje epickým úvodem, na který navážou těžkotonážní riffy a vícehlasy. Chvílemi jsou patrné vlivy legendárních Dream Theater, ale Overkhaos jsou energičtější a v rámci žánru bych je popsal jako dravce. Nejen tato skladba má totiž jasný metalový tah na bránu a přitom ohromuje parádními melodiemi.
„Khaos“ načne kytarový riff jak od AC/DC, ale dál už si vykračuje v nastoleném stylu předchozích kousků. Překvapí krásné klidné sloky, kde Mimmo předvede i svůj citlivější projev. Ve výškách naopak trochu evokuje styl, jakým zpívá Rob Halford. V druhé části skladby hudba přitvrdí a získá téměř coreový odstín. A rovněž Mimmo si řádně zařve. V podobném duchu Overkhaos pokračují i dál. Jejich projev je sebevědomý a hudebně zralý. Ve „White Light“ dostane hudba trochu orientální nádech. V „Die Catsaw“ zas je muzika poněkud temnější než na většině alba.
Závěr patří nejdelším písním. Sedmiminutová „Anna´s Song“ je asi nejprogresivnější kousek v tom duchum, jak ho znáte například od Dream Theater. Tomu napovídá i přítomnost hostujícího Dereka Sheriniana (bývalý klávesák Dream Theater). Skladba mnohokrát změní tempo i náladu. Chvíli opět přitvrdí a nabídne Mimmův growling, vzápětí zpěvák vytahuje ze svého hrdla ten nejvyšší ječák, jakého je schopen. Finální osmiminutovka „Deadline“ je nejklidnějším kouskem na desce a desku příjemně melodicky ukončí. Žádné velké zvraty v ní nejsou a spíše posluchače po divokých riffovacích dostizích uklidní.
Dlouho jsem neslyšel takhle dravou prog metalovou nahrávku. Overkhaos stavějí na power/thrashovém základu, ale pouštějí se i do tvrdších vod nebo naopak ukazují, že umí i klasický progress staršího střihu. Zpěvák Mimmo má pestrý projev, okouzlí především kytary, které masírují posluchače stálým přívalem riffů a sól. Chybí mi tu ještě více pestrosti a více zapamatovatelnosti, třebaže samotný poslech je vyloženě zábavou. Celkově se jedná o skvělý debut a ohromný příslib do budoucna.
|
