Když mezi svoje kámoše počítáte jistého Marcela Schirmera, tedy basáka a křiklouna Destruction či Panzer (samozřejmě známějšího pod přezdívkou Schmier), který za vás dokáže ztratit nějaké to slovo, můžete mít tu cestičku do povědomí rockové obce o něco jednodušší. Na druhé straně, když je takováhle persóna ochotna podpořit váš projekt, něco by na něm být mohlo. Takhle nějak se to má s dámskou pěticí Burning Witches ze švýcarského města Brugg, které po loňském singlu „Burning Witches“ přicházejí letos se stejnojmenným albem.
Na něm se holky poměrně zdařile snaží plout na vlně britského heavy metalu, do kterého díky sympaticky jedovatě seštelovaným hlasivkám zpěvačky Serainy Telli občas přimíchávají odraz nespoutaného projevu královny Dorotky. Příznivci štiplavě riffujících kytar, šlapavě kvaltující rytmiky a velmi přístupných melodií se zapamatovatelnými refrény a ještě zapamatovatelnějšími vyřvatelnými slogany (takové „Bloody Rose“, „Burning Witches“ či „We Eat Your Children“ přímo vybízejí ke sborovému halekání) si spolehlivě přijdou na své, holky se nesnaží měnit zaběhané postupy, díky pronikavému zpěvu (škoda, že Seraina občas svůj jekot maličko nezkrotí, možná by obrousila hrany sem tam zbytečné afektovanosti) a občas temnějšímu atmosférickému zabarvení určitě nezapadnou do šedého průměru, díky poměrně nápaditým (a někdy mile stylově neohrabaným) sólům dokáží udržet posluchačovu pozornost v rámci celé desky a to vše podtrhnou sytým a průrazným zvukem. Z náladově velmi konzistentního – tedy přímočarého a řízného - alba Burning Witches na chvíli vyklouznou jen v pomalém úvodu „Dark Companion“ a v uvolněném, šikovně gradujícím cajdáčku „Save Me“, přímé srovnání v závěrečné výpůjčce „Jawbreaker“ (ne, není to náhoda, že holky sáhly právě po Judas Priest, na tuhle inspiraci narazíte na albu častěji) pak odhalí, že ve svých kompozicích mají holky v melodické ekvilibristice ještě slušný prostor, kam se rozvíjet, zároveň je však zřejmé, že i přes určitou ženskou jemnost, kterou do skladby vnáší, dokáží zachovat duch originálu.
Zakladatelka kapely, kytarista Romana Kalkhul, si prý před dvěma lety založením výhradně ženské kapely splnila svůj velký sen. Je fajn, když splnění něčího snu má potenciál potěšit řadu lidí, tak jak se to daří Romaně a jejím čarodějnickým kolegyním na debutovém albu „Burning Withces“.
|
