Orphanage vydali rok po debutu svou druhou desku a jasně si řekli o místo ve zlatém fondu metalové hudby. Zatímco „Oblivion“ stanovil jejich styl a přinesl na gothic metalovou scénu něco úplně nového, na „By Time Alone“ to kapela dotvořila do zcela dotažené podoby.
V táboře Orphanage se udály dvě velké změny, V první řadě došlo k výměně zpěvačky, místo Martine Van Loon se k mikrofonu postavila Rosan Van Der Aa, která dostala o trochu více prostoru než její předchůdkyně. Druhou změnou byl příchod bubeníka Erwina Poldemana.
Desku otvírá asi nejreprezentativnější kousek celé diskografie Orphanage. „At The Mountains Of Madness“ vás zavede do světa fantazie hororového spisovatele H.P.Lovecrafta. Už úvodní klavír zní jak pozvánka do něčeho tajuplného. Gotická atmosféra je nastolena už od úvodu a následný přerod do valivých riffů a rozvážný death metal je působivý. Refrén rozezní takřka gregoriánsky znějící chorály (jasné poznávací znamení kapely). Rozvážné tempo se v jeden moment zlomí do brutálního syrového masakru a následuje část skladby, ve které zazní math metalový riff! Nezvyklý, moderní a v té době ojedinělý prvek.
„Five Crystals“ se s ničím nepáře a rovnou vás šoupne do gothic/death/doom metalového pekla. George drtí hlasivky prvotřídně, konečně se i více projeví Rosanin hlas. Není to žádná pěvecká diva, ale má charisma a osobitý projev. Skladbu příjemně ozvláštní orientální motivy a skvělá práce s harmoniemi či melodičností. Naprosto úžasný je potom refrén, sbory zde znějí originálně a jedinečně. „The Dark Side“ se ponoří do pomalých temp a nabídne prvotřídní doom metal, ze kterého vyvěrá působivý refrén. Opět fantastická práce s vícehlasy a atmosféra, která by se neztratila v žádném hororu.
Krom gregoriánských sborů Orphanage gothic/death metal obohatili i o výrazné groovy riffy a ty vynikají především v „Deciever“. Mluvit o refrénu je už nošením dříví do lesa. Orphanage zde skvěle propojili tvrdost a melodiku a každá skladba má svým způsobem hitový potenciál. Ten se nejvíce projeví v suverénní titulce „By Time Alone“. Každá vteřina zní úžasně a zde je skladatelský um využitý maximálně. Takto by se vlastně dalo mluvit o celé desce. Kapela nepotřebovala příliš vybočovat v nastoleném stylu, protože nápadů měla dost a dost.
Změna přece jen přijde. „Requiem“, předělávka skladby, která zazněla už na demu „Druid“ dělá čest svému jménu, umím si jí představit i v kostele. Klávesy, varhany a na kostel přece jen temná atmosféra, ale velmi působivá. Závěrečná devítiminutová „Delivarence“ doplácí na to, Orphanage nejsou kapelou, která by utáhla takhle dlouhou stopáž, niccméně i tak skladba nabízí silné momenty a desku vkusně zakončuje.
„By Time Alone“ má ohromnou sílu a atmosféru. Je to deska, která nepřestává bavit ani po mnoha letech. Na dnešní dobu je zvuk už zastaralý, ale to magičnosti nahrávky vůbec neubírá. Tohle je deska, která udělala z Orphanage kult. Hudba, kterou se kapela prezentovala, sice nebyla a nebude předurčena k většímu komerčnímu úspěchu, ale Holanďany si vyhlédl (v té době ještě ne tak obří, ale už velmi důležitý) label Nuclear Blast a Orphanage čekala výzva - potvrdit svou kvalitu a natočit další stejně dobrou nebo i lepší desku.
|
