Korpus pro Yaromislův jednočlenný projekt Zgard, jež je článkem bohaté ukrajinské blackmetalové mozaiky, lze přibližně charakterizovat jako prolnutí veličin Burzum a Graveland. Vypadá to, že kreativní nadšení Yaromisla nijak neopouští, neboť jeho aktuální deska je již šestou v pořadí, přičemž mezi ní a debutem oběhlo pouhých šest let. S novinkou „Within the Swirl of Black Vigor“ se přemístíme v prostoru, slušná porce pohanského black metalu s ambientní přílohou nás totiž vezme na východ do hor karpatských.
Jestliže vám materiál na albu zpočátku nesedne, není třeba hned házet flintu do žita, poněvadž do kolekce se lépe proniká až s nějakou třetí nebo čtvrtou písní. Po intru první skladba „Forgotten“ je zrovna jednou z těch zpočátku méně přístupných, ale s odstupem času si možná po hysterických vokálech i zastesknete. V následující „Confession of Voiceless“ se lze mezi pagan blackovými odměřenými, zoufalými vokály a nikterak výjimečnými instrumentálními
a synťákovými složkami zachytit o ženský horalský hlas či čisté hluboké zpěvy, které potácejícímu se posluchači napomohou nalézt vodítko.
Šestá deska Zgard je bohatá na tradiční karpatské píšťaly, které jsou místy využity velmi pěkně, avšak při některých flétničkových vyhrávkách, jaké nabízí „Where the Stones Drone“ nebo smyslně prokreslená „Cold Bonfire“, mohou vyznavačům nehopsavého pagan metalu (ve stylu norské Skuggsjá) zaskřípat zuby. Na své si však tento tábor fanoušků může přijít v šamanské „KoloSlovo“, ve které se od vokálního zoufalství na chvíli upustí a místo něj se ke slovu dostane naléhavost a ráznost, čehož by na celé desce mohlo být klidně užito více.
Protože se zpočátku do tohoto karpatského metalu dostává trochu hůře a po prvním setkání s novinkou Zgard to chce nechat chvíli uležet, opětovný poslech doporučuji odložit. Potom si totiž deska „Within the Swirl of Black Vigor“, jež je mimochodem obdařena velice povedeným obrázkem na přebalu, bude získávat vaši náklonnost snáze a o to více bude pouto k ní silnější.
|
