Co se stane, když síly spojí několik hudebníků ze žánrově odlišných spolků, až z toho nakonec vzejde crossover jako víno? Odpovědí by mohla být americká kapela Iron Reagan, která je na tom velmi podobně, tentokrát se ale, světe div se, nebavíme o zahraniční sebrance, ale o (víceméně) tuzemské partě Final Flag. V ní funguje (bas)kytarista Tomáš Skořepa (Exorcizphobia – thrash metal), zpěvák Eric Helzer (Amíci Wehrmacht – crossover) a bicmen Jirka Rosa (Tortharry – death metal), no a stylovým vyústěním je nadžánrový koktejl, absorbující hardcore, thrashing a hlavně punk, nutno dodat, že nikoli v omezeně provinční, ale zcela bez nadsázky světově nabušené kvalitě!
Nebudu nic dlouze okecávat, hudba Final Flag mě dostala asi po třech sekundách a nepustila až do konce hrací doby. Pánové se při nahrávání zjevně bavili, nic je neomezovalo a na výsledku je to znát. Obrovským plusem této kapely je Helzerův zpěv, jeho podle potřeby vyzývavý (např. „Female Accomplice“), nihilistický ("Swallow All the Drugs", „Be The Movie“), částečně odříkaný („The Incorporated Eights“, "Take Me to Your Leader"), v každém okamžiku však skvěle posazený hlasový projev (navíc bratrsky jištěný Skořepovými vokály) je pro danou muziku požehnáním a magnetem, jenž spolehlivě napíná ušní boltce směrem k hudebním tónům.
Na těch spolupracovali všichni a vpravdě se vytáhli, když dokázali přijít s mimořádně dobře seskupenými riffy, jež nejsou ani náhodou originální (protože všechno už bylo vymyšleno v sedmdesátých a k dokonalosti přivedeno v osmdesátých letech), avšak neschází jim mikroskopicky přesné řemeslné provedení, odzbrojující lehkost s všeobjímající podprahovou informací "we don´t fucking care" a hlavně vášeň, která si sugestivně říká o zběsilý moshing. Ten se na koncertech (při adekvátně empatickém publiku) prostě musí dostavit u svůdných prasojízd jako „Uncle Tom“, „The Incorporated Eights“, „Run From The Cure“, „Take Me To Your Leader“ nebo "Prison Break" s náhlými akceleračními vlnami ala klasika "True Colors" od M.O.D. Volnější, ale neméně zaujaté pohyby pak vyvolají výborně nafrázované kusy „Female Accomplice“, „Cutloose“ či melodická punk-rockovka „Hang ´Em High“ se „zhulenými“ vokály a sóly ovoněnými tarantinovským soundtrackem. Krátké, avšak přesně dávkované, mnohdy až street-rockově odlehčené sólové eskapády vůbec dodávají této crossoverové jízdě výrazný říz a dynamiku, stejně jako správně odchycený zvuk, na kterém se makalo rovnou ve dvou studiích.
Nutno dodat, že album nejprve vyšlo svépomocí, brzy se jej však ujal tuzemský label Support Underground, který tak po powermetalových Garant učinil druhou výraznější odbočku z dominantního thrash´n´deathového území. A je to dobře, lepší promo a digipackové ošetření albu jenom sluší, černobílé fotky evokují správné pocity, texty jsou pěkně čitelné, přičemž jejich nápaditost plně kopíruje kvalitu hudební složky. Moje jediná výtka se týká opusu „Palestinians“, který je coverem letitého hitu „Indians“ od Anthrax, což ovšem není nikde uvedeno. Na druhou stranu text je víceméně vlastní, když se pak začtu do jeho výrazně pro-mírového obsahu, musím opět uznale pokyvovat hlavou. Final Flag zkrátka vtrhli na domácí scénu s floutkovskou drzostí, rozehráli parádní punk´n´rollovou show a hned si řekli o pohár za nejlepší debut roku.
|
