Perihelion rozhodně nezahálí a tak tu máme třetí nahrávku za poslední tři roky. Oproti přechozímu EP se ale jedná o dlouhohrající nahrávku, i když, stopáž i počet skladeb se drží při zemi, to však není na škodu Album se jmenuje „Örvény“, což v češtině znamená „vítr“. Nedá se říci, že se jedná o prudký nebo (co se týče tvorby kapely) o čerstvý vítr. Spíš bych hovořil o větru příjemně stabilním. Kapela se drží svého už klasického post-rockového výrazu, ale opět neustrnula a tak je "Örvény" opět jiné, než jeho předchůdci.
„Kihalt égi Folyosók“ překvapí svižným tempem a jistou jednoduchostí. Je to prostě rocková pecka s trochou alternativných kytar, nic víc, nic míň, i přesto zní progresivně a spadá do post-rockového ranku, „Bolyongó“ je klasičtější věcí, kde kapela pokračuje v tom, co načala už před lety. Hudba je pořád živější než v minulosti, má svižný rytmus a v druhé polovině se i trochu přitvrdí, a to nejen hudebně, ale i vokálně. O post-black se nejedná (v začátcích se mu kapela věnovala), ale desku to rozhodně nakopává.
Ve „Fényt!“ se přece jen už zpomalí a sází se na zasněnější kytary a psychedelii. Zvuk není načančaný, nechybí mu špinavost a v tomto případě vítaná syrovost.
„Örvény“ je titulní píseň jaksepatří - nejvíce progresivní věc na desce, magická atmosféra, která má na posluchače hluboký dopad. Skladba se s každým tónem zarývá do hloubi duše. První část skladby je velice klidná, zasněná, ale přesto zábavná. V druhé části už nabere hudba obrátky a post-metalové cítění. V závěru nechá posluchače opět trochu relaxovat. „Romokon“ je velmi odpočinková záležitost a je povětšinou instrumentální.
Post-rock v tom nejlepším světle, sem tam se objeví podobnost s tvorbou japonských Mono.
„Ébredö Táj“ navazuje hudebně na úvodní „Kihalt égi Folyosók“. Špinavý post-rock a nejdivočejší věc na desce. Závěrečné „Bardo“ jen podtrhuje celkovou kvalitu tvorby Perihelion. Klidné pasáže se střídají s těmi výbušnějšími, Perihelion pracují s dynamikou a náladami jako opravdoví mistři.
„Kihalt égi Folyosók“ je velmi sevřená deska, ze které jde jasně cítit, že kapela přesně ví, co dělá. Album je v rámci svého žánru pestré a zábavné po celou dobu. Perihelion jsou chytří, desku nijak nenatahují a drží se nohama na zemi. Neubíjí tak posluchače přepálenou stopáží jako někteří jejich žánroví souputníci. Naštěstí to není na úkor atmosféry, se kterou pracují skutečně parádně. Oproti minulosti bylo pojítek s kapelou Alcest a přibylo rockové syrovosti. Výsledkem je vynikající post-rocková nahrávka, která má na to, aby zaujala nejen posluchače tohoto žánru, ale i ostatní příznivce rockové muziky.
|
