Na třetí album Orphanage si museli fanoušci počkat čtyři roky. Kapela vyměnila baskytaristu, opět i bubeníka a především ji opustil jeden ze zakládajících členů, kytarista Lex Vogelaar. Změnil se rovněž label, u kterého Orphanage dosud vydávali. Nově se jich ujali Nuclear Blast, což slibovalo lepší vyhlídky na rozšíření jejich hudby mezi více fanoušků. Na jednu kapelu by se zdálo, že těch změn je příliš a nutně to musí ovlivnit zvuk a styl tvorby. Jenže Orphanage jsou na „Inside“ pořád Orphanage a znějí, jako by se vůbec nic nestalo. „Inside“ zní jako logický nástupce předešlých alb a v podstatě jen rozvíjí dosavadní koncept tvorby kapely.
Titulní skladba otvírá celou desku a možná překvapí tím, jak je to na poměry kapely „měkký“ úvod. Melodické zpěvy a klávesy mohou svádět k názoru, že se kapela vzhlédla v rádoby gothic metalu (v té době stále více populárním) se zpěvačkou v čele. Po roce 2000 se totiž vyrojilo podobných uskupení docela dost a dominovaly kopie Nightwish či Within Temptation. To naštěstí u Orphanage nenastalo. Úvodní skladba je opravdu dosti melodická a nelze přeslechnout větší podíl kláves ve zvuku kapely. Přesto je píseň plná základních atributů tvorby Orphanage a takto přívětivý začátek posluchače může nalákat na poslech.
S „The Stain Remains“ začíná přituhovat. Stále platí, že zvuk kláves je výraznější než v minulosti a podíl melodií je také větší, avšak kytary tu mají také výrazné slovo. Jejich nazvučení je navíc dosti syrové, jako by v lese dřevorubci přeřezávali silný kmen. Druhá půle skladby doslova exploduje extrémem. Hudba se přeleje do black metalu a George tu plive sýru jak severští mistři stylu. „Grip“ začne netypicky pouze Georgovým growlingem. Pak začne riffové peklo. Orphanage se blíží groove metalu. Nejen valivými kytarami, ale i fajnovou baskytarou. Jako kontrast tu fungují gotické elementy, již zmíněné výrazné klávesy a rovněž větší prostor pro Rosanin hlas.
Groovy riffy vás budou provázet po celou desku. Syrovost je druhé jméno této desky. Dřevní zvuk a pro gothic metal tolik netypická agresivita je know-how celého alba. Jen si vemte prostřední pasáž „Twisted Games“, to je naprostý mazec. Pokud „By Time Alone“ bylo temné atmosférické album, pak je „Inside“ tvrdé a nesmlouvavé.
Gregoriánských sborů si tu moc neužijete, stejně jako klidnějších pasáží. Provázání s holandskou scénou dokumentuje píseň „Behold“, ve které hostuje v té době právě vyšlá hvězda Sharon Den Adel z Within Temptation. Ostatně bubeník slavnějších krajanů kdysi začínal právě u Orphanage.
„Inside“ je zatraceně silná deska, jen postupem času může přijít trochu monotónní. Vyjma doom metalové „Behold“ jede stále ve svém goticko-groovemtalovém nářezu, což je v závěru desky mírně únavné. I tak je ale fantastické, jak dokázala kapela k sobě různé žánry dostat a propojit je, aniž by ztratila svou tvář. Personální změny tedy skupinu po hudební stránce příliš bolet nemusely. „Inside“ si zaslouží velmi vysoké hodnocení, i když například oproti předešlému a následujícímu počinu zůstává poněkud ve stínu.
|
