RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...

RAGE - Afterlifelines
kdysi dávno viděl naživo s Viktorem a Mikem a...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




THE PROFESSIONALS - What In The World

The Professionals lze bez debat považovat za legitimní nástupce slavných Sex Pistols. Tahle kapela vlastně vznikla 14. ledna 1978, ve chvíli, kdy se Johnny Rotten publika v San Franciscu dotázal „Cítili jste se někdy podvedeni?“, praštil s mikrofonem a odešel z pódia. V tu chvíli skončila éra Sex Pistols, jejichž torzo se přetransformovalo právě do The Professionals. Ty založil kytarista Steve Jones (dnes se pravidelně umisťující v různých žebříčcích o nejvlivnější kytaristy všech dob) a bubeník Paul Cook. Ti spolupráci v postpistolovské éře plánovali už za (ne)slavného amerického turné, které punkovou legendu dočista rozbilo. Jones i Cook měli dost Rottenova egocentrického chování, nechtěli pořád jen tahat z malérů „toho idiota Sida“, chtěli jen dělat muziku, co je bavila.

V době, kdy začínali Sex Pistols, byli samozřejmě Jones i Cook muzikanti na mizerné úrovni. Na slavné „Never Mind The Bollocks“ svůj hudební vklad spíše nahrazovali energií, kterou skladby sršely, ovšem řada koncertů a touha stát se skutečnými legendami (nejenom těmi hrdiny jedné noci) je sunula stále dopředu a když v roce 1979 začali pracovat na bezejmenném debutu své nové kapely, byli to už muzikanti na skutečné úrovni. Ovšem od počátku jejich novou kapelu provázela smůla. Po výtečných singlech „1-2-3“ a „Just Another Dream“ odmítla vydavatelská firma Virgin Records jejich desku vypustit do světa (k vydání došlo až v roce 1991) a poté, co jejich dvojka „I Didn`t See It Coming“ přece jen v listopadu 1981 vyšla, byla tak mimo mísu, že už to víc nešlo. Británii v té době už punk naprosto nezajímal, v kurzu byla Nová vlna britského heavy metalu a Jones s Cookem to nakonec pěkně slízli i od dříve spřízněného tisku. Přitom obě nahrávky jsou vysoce kvalitní, energií a svým specifickým stylem našlapané až po okraj. Dokonce ještě v dnešní době jsou obě desky dobře poslouchatelné, až se o nich dá hovořit jako o nadčasových.

V roce 1982 byl tedy s The Professionals ámen. Steve Jones se přestěhoval do Spojených států, kde po letech drogové a alkoholové závislosti natočil dvě kultovní desky, zadumanou a alternativní „Mercy“ (1987) a hlavně divokou rock n`rollovou jízdu „Fire And Gasoline“ (1989), kde si zahostoval i Axl Rose. Cookovy aktivity se nakonec během let (samozřejmě kromě koncertních reunionů Sex Pistols) smrskly na několik působení spíše v obskurních partách a jméno The Professionals zapadávalo stále tlustší vrstvou prachu. Comeback se zdál být hodně nepravděpodobný, zvláště poté, co zdravotními problémy sužovaný dvaašedesátiletý Steve Jones už skoro pověsil hudební kariéru na hřebík. Ovšem rok 2015 přinesl velkou změnu a The Professionals se 16. října objevili po více než třiceti letech opět na pódiu. Ovšem s jednou velmi podstatnou vadou. Chyběl u toho právě Steve Jones. The Professionals bez Jonese? Uff…

Na jeho místo (i když k nelibosti některých skalních fanoušků) se postavil protřelý harcovník ostrovní punkové scény Tom Spencer (ex-The Yo-Yos, The Lurkers, The Loyalties). Nejprve to vypadalo, že zůstane u několika koncertů, ovšem vydařená společná vystoupení trojici (vedle novice Spencera v The Professionals dnes působí kromě bubeníka Paula Cooka ještě basista Paul Myers, který byl u obou desek z punkového dávnověku) přesvědčila o tom, že mohou dál fungovat jako regulérní kapela. Navíc s požehnáním od Jonese. Nová deska byla proto nasnadě. V létě letošního roku Paul Cook vystoupil s prohlášením, že The Professionals jsou definitivně zpět a že na novince pojmenované „What In The World“ bude hostovat i několik slavných jmen. Později se ukázalo, že se jedná o skutečnou extratřídu, protože mezi těmi, kteří se chtěli na desce podílet, registrujeme basistu Guns N`Roses Duffa McKagana, kytaristu Def Leppard Phila Collena, kytaristu The Cult Billyho Duffyho, někdejšího člena slavných The Clash Micka Jonese a… Steva Jonese!

Fanoušek může skákat metr vysoko a to hned jak se ozve nakažlivý riff úvodní „Good Man Down“ (má jej na svědomí právě Steve Jones), který celou desku nakopne tím správným směrem. Už v tu chvíli není pochyb, že The Professionals jsou při obrovské chuti a že dlouhá léta strávená v hibernaci neměla na jejich skladatelský um pražádný vliv. „Good Man Down“ má navíc velice silný refrén, což je věc, která se ukáže jako velmi účinná zbraň současné tváře kapely. Právě na refrénech The Professionals staví své skladby a i když nechybí pořádné nergické pnutí, melodie je u nich na prvním místě. I dravější „Let Go“, která připomenespolečnou kapelu Stevea Jonese a Duffa McKagana Neurotic Outsiders (přestože právě v tomto kousku hostuje Phil Collen), je velice příjemně snesitelná i pro fanouška spíše líbivějších poloh. I v těch jsou současní The Professionals velice silní. „Going, Going Gone“ (opět s Jonesem) a hlavně „Extremadura“ (taky s Jonesem, ale tentokrát Mickem, tím z The Clash) tuto tvář ukazují a v tu chvíli i ten největší hnidopich musí uznat, že tahle kapela své jméno nosí skutečně právem. Navíc svůj um a skladatelskou vytříbenost dokáže spojit se starým punkovým přístupem a tím neodbytně drzým ksichtem.

Ono nakonec všechno sedí i v těch trochu slabších věcech „Hats Off“ či „Bad Baby“, jenž nakonec dokáží, že žádný propastný rozdíl mezi nimi a zbytkem alba skutečně není. Navíc Spencer se ukázal jako velmi schopný frontman, jeho zabarvený hlasu, docela podobné Jonesovi, zachovává The Professionals jejich identitu a proto vlastně nebýt zvukového rozdílu, jako kdyby těch pětatřicet let mezi „I Didn`t See It Coming“ a novinkou vůbec neexistovalo. Žádné stopy po únavě, stárnutí, senilitě...

The Professionals to tedy dokázali. Překlenuli celé věky a i bez svého ikonického frotmana (i když ne až tak úplně) předkládají desku, která bude v jejich diskografii zapsaná stejným písmem jako jejich první dvě nahrávky. Navíc věci jako „Good Man Down“, „Let Go“, „Take Me Now“ nebo „Monkeys“ budou na koncertě fungovat stejně dobře jako staré hity „Join The Professionals“, „1-2-3“ a „Mods, Skins And Punks“. A proto i díky nim a velikému nadhledu zkušené kapely (materiál skutečně není určený jen skalním fandům punku model 1977) je tohle album jedním z největších překvapení letošního roku.

Jan Skala             


www.cookandjones.co.uk

YouTube ukázka – Good Man Down

Seznam skladeb:
01. Good Man Down
02. Let Go
03. Going, Going, Gone
04. Extremadura
05. Rewind
06. Hats Off
07. New Generation
08. Take Me Now
09. Bad Baby
10. Monkeys

Sestava:
Tom Spencer - zpěv, kytara
Paul Myers - baskytara
Paul Cook - bicí

Hosté:
Steve Jones - kytara, zpěv
Billy Duffy - kytara
Phil Collen - kytara
Mick Jones - kytara
Duff McKagan - kytara, baskytara
Chris McCormack - kytara
Marco Pirroni - kytara
Victoria Liedtke - doprovodný zpěv

Rok vydání: 2017
Čas: 32:24
Label: The End Records
Země: Velká Británie
Žánr: punk rock

Diskografie:
1980 - The Professionals
1981 - I Didn`t See It Coming
2017 - What In The World

Foto: archiv kapely


Vydáno: 11.12.2017
Přečteno: 2060x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.19247 sekund.