RED DEATH - Formidable Darkness
Amíci Red Death se vrací s další studiovkou, a to po dvou letech od debutu „Permanent Exile“. Na fošně „Formidable Darkness“ pokračují ve svém špinavém hardcore punku, který kombinují s klasickým thrash metalem. Pořád platí, že si umí pohrát s tempy i stavbou písní, na novince kupříkladu opět nechybí hravá, bezmála rock´n´rollová sóla, nebo atmosférické hrátky, kdy delší dobu slyšíme pouze psychedelické kytarové „hučení“ („Vagabond“). Takovým pocitům jde naproti také lehce utopený zpěv, jehož vzdálené „tlampačové“ snímání připomíná výtečnou novinku party Power Trip. Pro nalákání k poslechu alba uvádím dvojici fláků „Parasite´s Paradise“ a „Restless Acts Of Madness“ s thrashově výživnými pasážemi, nicméně celkově platí, že riffy s adekvátní nápaditostí tvrdí obsah všech písní, na začátku štychu „Archangel Void“ dokonce nečekaně připomenou song „Ride The Sky“ z prvního alba Helloween, jde však o krátkou reminiscenci, žádný power metal se zde samozřejmě hrát nebude, skladba po chvíli rozjede tradiční crossoverovou show, jako stvořenou pro nějaký stylový americký HC club. Dopad produkce Red Death totiž nejlépe secvakne při živých vystoupeních, kde se naplno uvolní veškerá živočišnost a energie. Nyní k tomu hudebníci konečně mají dostatek skladeb, jelikož nová deska je oproti kratičkému, pouze čtvrthodinovému debutu, delší o plných deset minut. Je evidentní, že tito Amíci nehodlají trávit psaním a nahráváním muziky zbytečně moc času, proč nakonec ne, alespoň mají jejich desky větší šmrnc a dynamiku. U mě dobrý.
6,5/10
YouTube ukázka - celé album
DEAD HEAD - Swine Plague
Nizozemci Dead Head na scéně válčí už téměř dvě dekády, přičemž je obdivuhodné, že se tak celou dobu děje ve stejné sestavě. Na druhou stranu pánové s vydáváním novinek dvakrát nespěchají, kupříkladu aktuální studiovku od té předešlé dělí osm let. Pocitově se ovšem vracíme ještě hlouběji do minulosti, a to právě do osmdesátek, kdy tato smečka vznikla. Dominantním pohonem alba „Swine Plague“ jsou rychlopalebná tempa, přičemž ve spojitosti se zpěvákovým frázováním z muziky na sto honů smrdí Slayer, potažmo Kreator a trochu Harlott (abychom jmenovali některou z novějších sebranek). Není to ale od věci, pánové jsou totiž ve svém nasazení uvěřitelní, navíc onu rytmickou smršť téměř pokaždé alespoň na chvíli přibrzdí a jako návdavkem okoření sólovými partiemi. Zábavu zlepšují také skvěle nasekané pasáže („Dühr“, „Palfium“), případně nenápadné podkladové vyhrávky s nečekaným melodickým odstínem („13 Close“, „The Day Of The Devil“). Nicméně je pravda, že daná kompoziční strategie vlivem repetičních vzorců postupně ztratí na síle, a to zhruba někdy kolem dvacáté páté, nejpozději třicáté minuty. A protože má album tři čtvrtě hodiny, výsledné dojmy nakonec nejsou tak pozitivní, jak se na začátku poslechu zdálo. Některé skladby v pohodě dosahují na sedmičkové a občas i vyšší hodnocení, celkovou známku je ale nutné z uvedených důvodů mírně korigovat.
6/10
YouTube ukázka - Helhuizen
NO AMNESTY - Psychopathy
Španělé No Amnesty debutovali v listopadu albem „Psychopathy“. A nutno napsat, že se jim po hudební stránce podařilo nabídnout vysoce kvalitní thrash s vytříbenými technickými riffy, kterým k dobrému účinku pomáhá moderní sound. Výjimkou nejsou melodické vyhrávky a sóla, tempa pak doznávají největší chytlavosti v rychlém provedení, často jsou ovšem variovány pomalejšími rytmy, v čele s líbivým akustickým intermezzem „The Prophecy“. Potud je vše v pořádku, situace má ovšem malý háček. Je jím zpěvák Albert, který snad není z podstaty špatný, nicméně má tendenci se malinko předvádět, což není vždy ku prospěchu věci. Nejednou zničehonic vyjekne jako ježibaba, které někdo sikovkama sevřel bradavici, jindy zaskřehotá jako nachcípanej kohout, každopádně v takových momentech odvádí pozornost od výborné muziky. Jeho eskapády lehce připomínají Juliána Baze z rovněž španělské bandy Crisix, Albert ale nezná míru a ve výsledku snižuje dobré dojmy z poslechu tohoto debutu. Přesto je na místě album doporučit, navíc se může stát, že vám extravagantní zpěvákův výkon vadit nebude a naopak v něm shledáte největší klad této desky (i s takovým názorem jsem se setkal).
7/10
YouTube ukázka - Time to Bleed
|
