Co si budeme nalhávat, pokud se množství opravdu kvalitních thrashmetalových alb týká, zůstává Česká republika malinko pozadu za celosvětovým boomem. Vnitřní koeficient ovšem nyní rapidně pozvedá sebranka Götterdämmerung, kterou jako boční projekt založil Brümmbar, alias Medvěd, alias Pavel Urbánek, jehož hlavní smečkou jsou nadžánroví Forgotten Silence. Tento kytarista ale kdysi účinkoval také v partě Sax, a tady už se přesunujeme na shodné stylové území. Medvěd ke svým hladovým thrashovým choutkám přizval trojici dalších hudebních šelem a výsledkem je debut „…projekt Riese“, který posluchačům urve palici, končetiny a zbytek těla zběsile potrhá, zkrátka si s vámi pohraje podobně jako počítačový grizzly s Leonardem DiCapriem ve filmu The Revenant.
Jímá mě přitom hrůza a polévají litry studeného potu, když si uvědomím, že jsem o tento zážitek byl málem ochuzen. Medvěd se totiž z nějakého důvodu rozhodl označit svoji hudbu jako „funeral thrash“, což mé úvahy svádí k rozvleklým a utahaným doomovým rytmům, kterým se automaticky vyhýbám. Kolegův dotaz, „zdali to nechci přece jenom zkusit“, mě ovšem donutil změnit zajeté stanovisko a v tu chvíli se to stalo. Facka přes držku jako od Heleny Růžičkový a po vstřebání situace připitomělý úsměv nikoli nepodobný malému smradovi, jenž pod vánočním strokem objevil dlouho očekávaný dárek. To první měl za následek nekompromisní instrumentální val, který navíc podporuje technicky skálopevná zvuková hradba, druhé se stalo vlivem kvality slyšeného a rychlé krevní rezonance, neboť hudba Götterdämmerungu je přesně tím, co mé maličkosti stačí k radosti a štěstí.
Hluboká těžba osmdesátkové žánrové zeminy, do které fáraly takové veličiny jako Slayer, Kreator, Sodom nebo Debustrol, abychom jmenovali také některou z domácích smeček, to je lahoda za každé dekády, sociálního stavu či politické situace. Raná Kolinssova tvorba byla navíc tím, co mi na mysl při poslechu této fošny vyskakovalo nejčastěji. Velký vliv na tom má v podstatě více mluvená, nežli zpívaná dikce páně Blondiho, stejně jako jakýsi vypravěčsky popisný charakter, zde se kompletně opírající o témata II. světové války. Jako při adrenalinově maximálně eskalovaném vylodění si pak opravdu můžeme připadat, když z repráků vyhřeznou tóny úvodní střely „Haudegen“. Haluzní prasopal s neustálým svištěním kytarových riffů, které nás po sotva dostatečném zorientování a padnutí za rychle zbudovanou ochrannou barikádu předhodí tankovým pancířům, jejichž drtivě valivý postup už nezastaví vůbec nic. Psychoticky vyhraněnou situaci znásobí neurotické kytarové sólo a záleží na každém z nás, jestli bude mít odvahu vstát a vydat se vstříc nastolené bitvě, nebo utéct zpět někam do bezpečí máminy náruče.
Navazující obsah nahrávky totiž v prvotní zápřahu aktivně pokračuje, když občasné zpomalení či krátké nájezdy slouží pouze k dalšímu zběsilému nástupu thrashové artilerie. V opusu „Riese/Adler“ ale přece jenom dojde ke změně, když více než tři čtvrtiny této jedenáctiminutové (!) skladby plynou v uvolňující atmosféře plné melancholií nadutých melody-vyhrávek (teprve v tu chvíli hudba připomíná pohřební průvod), ale také neustálého tlampačového doprovodu v němčině. Tato část mimochodem evokuje nedávnou - tematicky shodně zaměřenou - novinku Holanďanů God Dethroned, na rozdíl od nich se ale brněnská parta nenechala pomalými tóny unést a využila je pouze k závěrečné atmosférické tečce, po které ovšem následuje „post scriptum“ ve formě krátké finální dupačky. Nejen v ní je možné odhalit malou slabinu ve formě někdy až příliš silných inspirací, zde konkrétně ve formě vybraného přechodového riffu z Metallicovské perly „Masters Of Puppets“, jinde zase bezmála identickou sólovou stavbou (song „V_2“ vs. „Angel Of Death“ od Slayer). Jde ale o detaily dokazující obdobné hudební smýšlení, které je z podstaty sympatické, zvlášť když se Čechům podařilo žánrovým ikonám velmi silně přiblížit. Album „…projekt Riese“ se totiž honosí celosvětovou hudební kvalitou, i když při pohřebním marši bych tohle určitě nepouštěl.
|
