To je to úskalí škatulkování. Narazíte-li na informaci, že němečtí Ember Sea hrají gotický metal a v čele mají ženu, nepatříte-li k vyznavačům tohoto stylu, dost možná to bude to poslední, co vás na téhle kapele bude zajímat. Ti důslednější se třeba doberou poznatku o rockových oddencích, které do hudby Ember Sea prosakují, ale ani to podstatu téhle kapely nevystihuje. Je pravdou, že Ember Sea lze zařadit do rodiny kapel, produkujících žensky nadýchaný melodický metal, ty jejich houpavé melodie, jen zlehka kousající kytary a poměrně sytá a dynamická rytmika nejsou elementy, které by měly patřit k něčemu výjimečnému (byť fakt, že v následujícím textu narazíme třeba na pojem The Sisters Of Mercy, by mohl Ember Sea z davu povytáhnout). Tím bodem, který by měl vzbudit přece jen větší pozornost, je zajímavý hlas zpěvandule Evy Gerland.
Je v tom trochu popu, trocha taneční hudby, hodně kláves, špetka melancholie, kapka jedu, pár výbojů elektroniky a hromada melodií. Tato kombinace naznačuje, že hudba Ember Sea je poměrně proměnlivá, takže nebezpečí ukolébání z jednotvárnosti nehrozí. Vstup do alba v podobě pro ženský metal naprosto typické a poměrně pozitivní „To Atlantis“ je velice vydařeným lákadlem (příznivce domácí scény by už zde mohl zaznamenat příbuznost s již uvadlou Calatheou, která postupem doby bude ještě výraznější) a už v něm dominantní Eva Gerland naznačuje, že její vzdušný a pružný hlas je středobodem nahrávky. Následující „In Temptation“ je o něco ostřejší a hrubější, tedy alespoň do tanečního refrénu a dominantně zjemňujících kláves, docela akčně zní sytá a živá rytmika, dramatičtější „Oasis“ chytne silnou náladu Orientu, Eva Gerland demonstruje, že její do hloubky zatažený hlas zní velmi smyslně, instrumentální pasáž zní v kontrastu ke zpěvně melodickému refrénu (zase můžeme vzpomínat na Calatheu) docela komplikovaně. To nejlepší pak přijde v „Portrait Enemy“, kde z hodně potemnělé nálady postupně rozkvétá houpavá tanečnost, v následující „Heather“ (právě z té v některých momentech leze nálada i melodičnost – byť projasněných - Milosrdných sestřiček a Depeche Mode) a v „The Ones“, těžící především z oprásklého zpěvu a nejchytlavějšího refrénu celé kolekce .
Ember Sea ani zdaleka nemají patent na originalitu, ale tím, jak do jejich hudby prosakuje velmi sympatické chameleonství, potemnělost a dramatičnost se o pozornost hlásí docela hlasitě.
|
