Další rok je pryč a s ním je tu nutně důležitá redaktorská bilance. Každý rok se na tomto místě pak pravidelně vedou polemiky, proč je tam to či ono album a jiné zase chybí. Ani letos to samozřejmě nebude jiné, protože každému může něco chybět nebo jiné přebývat. Jisté ale je, že i ten právě uplynulý rok byl opět velmi bohatý na úrodu desek. Některé se povedly, jiné ne. Tady jsou ty, které osobně považuji za nejlepší, které za rok 2017 vyšly. Nezpůsobily revoluci, nespustily nový styl, ale alespoň se příjemně poslouchaly. Mnohé z nich dokonce už vstoupily v soukromé sbírce k ceněným klenotům.

Album roku:
1. THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA – Amber Galactic
…za to, že dokázali, že do třetice všeho dobrého se neříká pro nic za nic. Kapela vybrousila svůj styl, který definovala před pěti lety debutovou deskou a postupem času k němu přidává stále více hitových ingrediencí. Rozhodně jejich dosavadní vrchol.

2. LIVING COLOUR - Shade
…za to, že znovu demonstrují světu svou virtuozitu, tentokrát s mnohem větší bluesovou přítulností. Kapela na celé ploše desky spouští nekonečný orgasmický výtrysk čirého muzikantství.

3. THE PROFESSIONALS – What In The World
… za to, že opět světu ukázali, jak se hraje ten pravý, klasický punk. I bez svého frontmana Stevea Jonese se návrat po pětatřiceti letech vydařil. A to se povede jen málokomu.

4. CRAZY LIXX – Ruff Justice
… za to, že zrají jako víno. Vypadá to, že Crazy Lixx konečně našli parketu, která jim sedí nejlépe, díky čemuž je tahle deska plná velkých stadionových hitů. Určitě ještě neřekli všechno, co chtěli.

5. VAIN – Rolling With The Punches
… za to, že i přes neskutečné kotrmelce v kariéře a nepřízni osudu vydávají pořád velice kvalitní desky. Tahle dokonce obstojí i ve srovnání s jejich klasickým debutem „No Respect“.

6. BLACK COUNTRY COMMUNION - BCC IV
… za to, že čtveřice mistrů svéhgo řemesla sestoupila znovu z nebes a předložila výbornou desku, která opět dostojí jejich pověsti a navíc pořádně baví.

7. MASTODON – Emperor Of Sand
… za to, že svou neuchopitelnou hudbu povýšili na umění. Navíc je loňská kolekce napěchována tak stěžejními nápady, že by to jiným stačilo na celou kariéru.

8. POWERFLO - Powerflo
… za to, že jejich fúze metalu, hardcoru a rapu působí ještě přitažlivěji než ve zlatých devadesátých. Sprostá, agresivní a neskutečně útočná deska.

9. L.A. GUNS – The Missing Peace
… za to, že znovunalezené spojení Phila Lewise a Traciiho Gunse opět funguje, přestože to přineslo ztrátu jiných důležitých členů. Pádný důkaz, že to byl dobrý krok, je zde...

10. ME AND THAT MAN – Songs Of Love And Death
… za to, že Nergal nehledí na pravidla a že jako kovaný blackmetalový černokněžník umí vydat i skvělou temně countryovou desku.

11. SONS OF APOLLO – Psychotic Symphony
… za to, že světu ukázali, že i tak odlidštěný žánr jako je progresivní rock nebo progresivní metal, chcete-li, se dá hrát velice sympaticky a navíc není nouze o hity.

12. JACK RUSSELL`S GREAT WHITE – He Saw It Comin`
… za to, že se starý Jack dokázal vrátit a světu demonstrovat sílu svého hlasu. Navíc svým někdejším spoluhráčům hodil pěkně zostra rukavici.

13. PYOGENESIS – A Kingdom Of Dissapear
… za to, že tihle němečtí šílenci dokázali přijít s vyváženou porcí všech ingrediencí, které jejich hudba nabízí. Vlastně jeden z jejich vrcholů.

14. STEELHEART – Through Worlds Of Stardust
… za to, že díky tomuto albu může jméno kapely opět zářit tak jako kdysi. A nad vším pak ční geniální vokál Miljenka Matijevice.

15. PALLBEARER - Heartless
… za to, že s každou další deskou se blíží svému pomyslnému vrcholu, se kterým nabírají melodie a odhazují doommetalová klišé. Tohle je jejich zatím nejlepší deska.

16. SATYRICON – Deep Calleth Upon Deep
… za to, že si s tímto albem sáhli až na černočerné dno. Až nakažlivě temná deska, která otevírá kapele nové možnosti. Nebo vlastně zavírá za sebou dveře?

17. CHEAP TRICK – We`re All Alright!
… za to, že se vybičovali k výkonu, který může směle soupeřit s jejich klasikami jako „Heaven Tonight“ nebo „Dream Police“. Výtečné album nesmrtelné legendy.

18. Richie KOTZEN – Salting Earth
… za to, že tento pán prostě umí. I když má sólovek na kontě ke dvaceti, nevypadá to, že by mu docházel dech. Naopak.

19. WARRANT – Louder, Harder, Faster
… za to, že dokázali přijít s deskou, která je jejich nejlepším dílem od klasického alba „Dog Eat Dog“. Ovšem bohužel už bez Janiho Lanea.

20. ART OF ANARCHY – The Madness
… za to, že i přes ztrátu frontmana (Scotta Weilanda) dokázali natočit album ještě lepší, než velmi vydařený debut. A kvalitně znovu uvést na scénu Scotta Stappa.

Domácí album roku
MŇÁGA A ŽĎORP – Třínohý pes
… za to, že udělali desku, která prostě baví. Mňága má tohle v krvi a loňská kolekce byla skutečně silná.

Kapela roku:
1. GUNS N`ROSES
… kdo byl v Letňanech, jistě pochopí...
2. MASTODON
... za to, že ze současného metalu mají právě oni tu největší sílu.
3. QUEENS OF THE STONE AGE
… za to, že mají velkou odvahu experimentovat a předkládají stále neotřelý materiál.
4. CHEAP TRICK
… za to, že jim nedochází dech ani po čtyřiceti letech a stále hýří nápady.
5. DEEP PURPLE
… za jejich neskutečnou vytrvalost a za to, že se mohou stále na sebe podívat do zrcadla.

Skladba roku:
1. THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA –Jeannie
… za to, že takový hit nebyl ke slyšení už dlouho.
2. QSP – If Only
… za to, že zkušenost tří ostřílených borců (Suzi Quatro, Andy Scott a Don Powell) přetavili do výtečné skladby.
3. LIVING COLOUR – Two Sides
… za to, že ukázali, jak by měla vypadat skladba, která se cítí být nadžánrovou.
4. PYOGENESIS – Everlasting Pain
… za pestou paletu nálad, které se dají nacpat do jedné skladby.
5. STEELHEART – Lips Of Rain
… za skvělou baladu, jako byla svého času „She`s Gone“.

Zpěvák roku:
1. Miljenko MATIJEVIC (STEELHEART)
… za ten neskutečný hlas, neskutečný rozsah a obrovský feeling.
2. Meister CAGLIOSTRO (ATTIC)
… za to, že King Diamond má svého nástupce, dalšího Krále.
3. Jack RUSSELL (JACK RUSSELL`S GREAT WHITE)
… za to, co všechno si prožil, na jaké dno si sáhl, zní jako ve dvaceti.
4. David READMAN (PINK CREAM 69)
… za to, že se už skoro prodral mezi světovou extraligu.
5. Terry ILOUS (GREAT WHITE)
… více než za práci v Great White, hlavně za jeho interpretaci světových hitů na sólovce „Gypsy Dreams“.

Kytarista roku:
1. Richard FORTUS (GUNS N`ROSES)
… za to, že se ani náhodou neztratil vedle mnohem slavnějšího Slashe.
2. Steve HOWE (YES)
… za to, že v nejtěžší životní chvíli dokázal vydat album, kde jeho kytara školí zástupy ostatních.
3. Ron Bumblefoot THAL (SONS OF APOLLO, ART OF ANARCHY)
… za to, že dokáže zahrát klasický rockový kus i progresivně zmáknutou věc.
4. Joey ALLEN (WARRANT)
… za to, že opět hýří nápady jako za zlatých, starých časů.
5. Billy GIBBONS (ZZ TOP)
… za to, že právě jemu stačí pár akordů, aby si podmanil tisícové davy.

Basista roku:
1. Duff McKAGAN (GUNS N`ROSES)
… za to, že neusíná na vavřínech a kromě práce v GN`R sází další a další věci.
2. Jerry ONLY (THE MISFITS)
… za to, že znovu dává klasickým skladbám své kapely ten pověstný basový uragán.
3. C.J. RAMONE (ex-RAMONES)
… za to, že letos znovu dokázal, proč si jej vlastně kdysi Ramones vybrali jako náhradu za Dee Dee Ramonea.
4. Paul MYERS (THE PROFESSIONALS)
… za to, že stále v sobě má ten feeling jako na konci sedmdesátých let.
5. Drop (SAMAEL)
… za to, že jeho basa se stala pojivem nových Samael.

Bubeník roku:
1. Dave LOMBARDO (DEAD CROSS, THE MISFITS)
… za to, že mu úder ani v nejmenším neslábne.
2. Igor CAVALERA (CAVALERA CONSPIRACY)
… za to, že dokáže být i na průměrném albu za hvězdu a za jeho drtivé přechody.
3. Ian HAUGHLAND (EUROPE)
… za to, že se i v nové hudbě své kapely pohybuje jako ryba ve vodě.
4. Mike PORTNOY (SONS OF APOLLO, THE WINERY DOGS)
… za to, že tento pán prostě umí nemožné.
5. Mikkey DEE (SCORPIONS)
… za jeho neskutečnou tvárnost, kdy dokáže přeskočit od Motörhead ke Scorpions.

Objev roku:
1. POWERFLO
… za to, že přesvědčili o tom, že rap metal není mrtvý styl.
2. MIDNITE CITY
… za to, že i když se toho ve světě AOR letos moc nedělo, oni natočili vzrušující debut.
3. MEMORIAM
… za to, že umí zahrát death metal jako nikdo jiný.
4. BLACKWATER CONSPIRACY
… za to, že tam, kde The Quireboys jsou už léta v koncích, umí za to tihle mladíci pěkně vzít.
5. ATTIC
… za to, že hororový děs v metalu má zase vzrušující kouzlo.

Zklamání roku:
1. Opět velké množství úmrtí muzikantů, kteří ještě měli co nabídnout… (každý nechť si doplní sám)
2. Slabý dopad některých silně očekávaných alb
...za to, například Prophets Of Rage nebo Foo Fighters letos přišli jen s odvarem toho, na co mají.
3. Nic nového se v podstatě neděje
… za to, že všechno běží jaksi samospádem, není nic skutečně masového, velkolepého...

Osobnost roku:
1. Axl ROSE (GUNS N`ROSES)
… za to, že za tří a půl hodinový koncert ukázal svého uměleckého génia.
2. Noel GALLAGHER (NOEL GALLAGHER`S HIGH FLYING BIRD
… za tu odvahu riskovat nové cesty a za to, že ukázal, kdo byl u Oasis pánem.
3. Ian GILLAN (DEEP PURPLE)
… za to, že ač jeden z nejdéle sloužících, je to pořád zpěvák par excellence.
4. Phil MOGG (UFO)
...za to, že stále nechce své UFO poslat do důchodu a že má pořád co nabídnout.
5. Davy VAIN (VAIN)
… za to, že i přes veškerou nepřízeň osudu svou kapelu s nejvyšší kvalitou vede křivolakými klubovými cestičkami.