Album „Crush“ znamenalo jednoznačný úspěch, když „It`s My Life“ doslova bourala hitparády po celém světě. Kapela svůj kredit posléze podpořila živým albem „One Wild Night Live 1985 – 2001“, které vyšlo v květnu 2001. V té době ale už probíhala práce na novém albu. Jak se totiž říká, kuj železo, dokud je žhavé… Jenže Amerika brzy měla úplně jiné starosti. Přišlo totiž 11. září 2001 a s ním útok na World Trade Center, po kterém zůstávaly tisícovky mrtvých. Brzy po události vystoupil tenkrát na MTV značně otřesený Jon Bon Jovi, aby jako umělec, který si už několik let zvykl komentovat politické dění, sdělil světu svůj názor k této události. A hned na to neopomněl připomenout, že památce obětí Bon Jovi věnují svou novou desku.
„Myslím, že hlavním cílem této nahrávky bylo vystihnout všechen ten vztek a zklamání spojené s 11. zářím,“ uvedl Luke Ebbin, do jehož rukou kapela opět svěřila výslednou podobu desky. „Je to mladej kluk, kterej si rozumí s počítačema,“ řekl tenkrát na jeho adresu bubeník Tico Torres, čímž bylo jasně potvrzeno, že Bon Jovi opět hodlají přijít s nahrávkou, která bude znít soudobě. A skutečně, místy „Bounce“ využívá hodně tehdy supermoderních postupů, čímž se její zvuk stává ještě tvrdší a sevřenější, ovšem v žádném případě kapela nerezignovala na svůj klasický výraz a cit pro melodii.
Jednou z nejtvrdších a nejmodernějších věcí je hned singl „Everyday“, který už krátce před vydáním desky jako kdyby chtěl všem dát jasně najevo, že Bon Jovi se stále nebojí tvrdých kytar a že po „It`s My Life“ mají opět nabito. „Everyday“ ovšem takový úspěch ani v nejmenším nezaznamenala, což bylo menší zklamání ještě před samotnou emisí. Popravdě, tahle skladba sice svou sílu má, ale co se týče hitovosti a skladatelského nápadu, stojí skutečně o krok za „It`s My Life“ a i to snad jen díky skvělému kytarovému riffu. Nakonec, když se na „Bounce“ podíváme detailněji, je z desky cítit snaha udělat druhou „Crush“, ovšem tentokrát už kapela měla v zásobě nápadů méně a některé skladby dokonce zní tak, jako kdyby měly být jen B stranami singlů skladeb z minulého alba.
I samotná struktura alba se „Crush“ až nápadě podobá, když na začátek alba umístí kapela to nejtvrdší, co měla entokrát v zásobě, což je výborný otvírák „Undivided“ (skladba připomínající zmíněné 11. září) a hned za ní rozporuplný singl „Everyday“. Bon Joi se opět vytáhnou i se svou odpovědí na alternativní scénu v „The Distance“ (zde se kupodivu jako spoluautor zapsal Desmond Child) a opět se, jak se postupně stávalo tradicí, přiklání k rockovému písičkářství, což je poloha, která kapela začínala slušet čím dál více. Tu zde prezentuje zejména dvojice „Joey“ a „Misunderstood“, tedy věci, jenž patří k tomu nejsilnějšímu, co je na této desce ke slyšení.
A opět balady… Bon Jovi částečně rezignují na takovou opulentnost, kterou oplývaly „Thank You For Loving Me“ a „Save The World“ z minulé desky, ale přece jen jistá bombastičnost „All About Lovin` You“ a „Right Side Of Wrong“ nechybí. Ale ani ona nemůže zakrýt fakt, že v porovnání s podobnými hity minulosti jsou tyto dvě skladby slabšími kusy (nedá se říct úplně prázdnými a bez obsahu), kde se začíná projevovat opětovná skladatelská únava. Dvě mnohem komornější balady „You Had Me From Hello“ a „Open All Night“ svou vnitřní sílu mají a titulní „Bounce“ je přece jen docela slušně našláplá stadionová hymna, ovšem na druhou stranu jsou tu skladby jako „Hook Me Up“ a „Love Me Back To Life“, které jsou jen průměrnými věcmi a dokladují fakt, že ne všechno, nač Bon Jovi na počátku tohoto tisíciletí sáhli, se měnilo ve zlato.
Ani u fanoušků „Bounce“ neslavilo zdaleka takový úspěch jako „Crush“ a i když následující turné kapelu opět provedlo po naplněných největších stadionech světa, bylo třeba se zamyslet nad dalším směřováním. To, které odstartovalo s „Crush“ se na „Bounce“ povážlivě rychle vyčerpalo a pověst kapely jako obratných umělců pak zachraňovalo akustické album „This Left Feels Right“, které předvedlo fanouškům staré skladby v novém kabátě. Nakonec se Bon Jovi rozloučili i s nedávno do nebes vynášeným Lukem Ebbinem. Začalo se přehodnocovat...
|
