„Nahrávání alba „Nuclear Fire“ jsem si užíval nejvíc. V kapele panovala skvělá nálada, vše šlo hladce a snadno.“ Tak odpověděl kytarista Stefan Leibing na otázku, na kterou z desek Primal Fear vzpomíná nejraději. Zároveň dodal: „Už při samotné tvorbě alba jsme věděli, že tam jsou sakra silné skladby.“ To vše bychom samozřejmě mohli považovat za čistě subjektivní vnímání daného hudebníka, v tomto případě však jeho slova celkem přesně dokumentují kvalitu třetí studiovky německé kapely. Deska „Nuclear Fire“ znamenala plnohodnotné zapsání Prvotního Strachu do metalových análů a mnoho fanoušků ji dodnes vzývá jako nejlepší počin Němců vůbec.
Ještě před tvorbou desky se nicméně z kapely odporoučel jeden ze zakládajících členů, kytarista Tom Naumann, a to ze zdravotních důvodů. Během turné, které následovalo po albu „Jaws Of Death“, jej nahradil starý známý Mata Sinnera, Alex Beyrodt, tehdy jen krátkodobě, nicméně od roku 2011 je Alex pevnou součástí sestavy kapely (nově figuruje také u Jorn), stejně jako Tom Naumann, který se do Primal Fear vracel rovnou dvakrát. Náhradou za Toma se tehdy stal Henny Wolter (ex-Thunderhead), jehož do kapely přivedl bicmen Klaus Sperling. Do té doby neměl Henny o nějakých Primal Fear ani ponětí, na konkurzu ovšem chemie rychle zajiskřila a nebylo proto nutné hledat mezi dalšími zájemci.
Henny se ke kapele připojil v lednu roku 2000, tedy v době, kdy už byla většina skladeb připravena k nahrání, přičemž na jejich tvorbě se opět podíleli všichni členové Primal Fear, konkrétně Ralf Scheepers, jenž tehdy nastartoval novou holohlavou image, dále Mat Sinner, Stefan Leibing a Klaus Sperling. A pánové se věru vytáhli, když dokázali poskládat kolekci slušných, velmi dobrých a mimořádně skvělých písní, které navždy patří do zlaté studnice kapely. Do první jmenované skupinky spadá ostrá metalová jízda „Fight The Fire“, kterou zdobí drtivé, thrashem napuštěné riffy, oproti tomu vokální linky jsou více obyčejné, což je možné napsat i o pochodově vedené položce „Eye Of An Eagle“. Temnější metalové sklepení obou písní nicméně alespoň na chvíli vpustí třpytky světel ve formě uvolněných kytarových vyhrávek, což ještě ve větší míře platí pro druhou, tentokrát nejpočetnější kategorii songů, na které pasuje štempl „velmi dobré“.
Skladba „Kiss Of Death“ překvapí všeobecnou lehkostí, kterou podporují sjízdné riffy, pohodový refrén a samozřejmě vymazlená sólová část. Ve stejném jakostním levelu pokračuje navazující kus „Back From Hell“, tentokrát se však od poklidných středních temp přesouváme na závodní speedmetalové okruhy, kde vše kvaltuje v dravém tempu s vyústěním v působivé kytarové práci s další várkou zvukomalebných vyhrávek, nemluvě o ječícím Scheepersovi, který by přeřval i do posledního místa narvané tribuny. „Now Or Never“ navodí temnou atmosféru s adekvátně dramatickými symfonickými průniky, i s touto polohou si ovšem autoři poradili, zkrátka když se daří, tak se daří. Na zadumanější notu zahraje vybrnkávaná balada „Bleed For Me“, „Red Rain“ pak znamená svěží a rytmicky dynamický příspěvek s pohodovým chorusem, kterýžto popis sedne i na metalově tradicionalistický počinek „Living For Metal“, kde žánrový patos rozptýlí dusot thrashmetalových riffů, kterým kontruje libé melodické sólo. Syrovou kytarovou dravost představí také „Fire On The Horizon“, který pobaví zejména vokální dynamikou slokových frází.
Poslední kategorii tvoří příspěvky kromobyčejně zdařilé. Jedním z nich nahrávka rovnou začíná, „Angel In Black“ je skvělým rozjezdovým tahákem, tentokrát s intrem přímo zakomponovaným v samotné skladbě a hlavně s všeobecným drajvem, jenž korunuje parádně naspídovaný refrén. Ještě o fous lépe si vede titulní kousek, který nadnáší mega-chytlavé klenutí, jež musí automaticky rozehřát srdce pravověrných melodiků. Tradičně řezavé riffy zde tvoří ideální doping, skvostně vypointované sólo pak znamená ozdobnou šlehačku na tomto extrémně chutném power-speedmetalovém dortu. Mezi zvlášť povedené skladby je nakonec nutné vklínit počinek „Iron Fist In A Velvet Glove“, jehož působivá úvodní část podmalovaná akustickou nadýchaností znamená jakousi předzvěst mírně experimentálních, avšak vždy příjemných položek prezentovaných kupříkladu na albu „New Religion“. Chytře vyostřený závěr jenom potvrdí výjimečnost této skladby, která byla zbytečně úzkostlivě pasována na pozici bonusu.
Placka „Nuclear Fire“ si po zásluze vedla výborně a na dlouhá léta zůstala nejprodávanějším dílem kapely. Zároveň s tím se Němcům otevřela cesta do Spojených států, turné po Evropě bylo samozřejmostí a proběhlo v dobré náladě, až na několik drobných nepředložeností, jako byla krádež kožených kalhot, které kdosi odcizil Hennymu na koncertě v italském Milanu, což ovšem tento kytarista komentoval slovy: „Byl jsem za to jenom vděčný, protože ty kalhoty byly po třech měsících hraní vyloženě odporný.“ Na počátku milénia zkrátka v kapele panovala pohodová nálada, která se plně přenesla právě do drážek díla „Nuclear Fire“.
|
