REXORIA - Queen Of Light
Švédové Rexoria patří mezi kapely s ženským hrdlem v čele, nikoli však mezi ty halasně symfonické s (rádoby) operními vokály, ale umírněně heavy a lehce powermetalové s klidným, spíše folkově zaměřeným zpěvem. Nejsympatičtější na téhle partě je právě tendence nikam se hudebně příliš necpat, riffy jsou mnohdy osekány do čiré bigbítové polohy (zhruba ve stylu české kapely Anacreon), přesto mnoho momentů v pohodě nachází své cíle. Hezky navnadí intro „The Land In Between“, které éterickou atmosférou s mluveným slovem evokuje výtečný debut italské Cydonie, libozvučené klenutí písně „Stranded“ pak adekvátně naladí pozornost, kterou ještě více zbystří navazující titulka s nosným hlavním riffem a chytlavými vokály ve slokách i refrénu. Podobně si vede dvojice skladeb „Voice Of Heaven“ a „Way To Die“ s jemným folkovým, resp. neoklasickým přívlastkem v povedeném sólu. Standardní balada „Song By The Anegls“ album překlene do druhé poloviny s dalším párem svěžích a hitově laděných položek „Next Generation“ a „The Savior“, song „Hurricane“ pak vykazuje nejsilnější příklon k power metalu, přičemž jeho rychlé tempo najde svůj vrchol v parádně vytrylkovaném sólu. Závěrečné písně „My Spirit Will Run Free“ a „You´ll Be Alright“ pokračují v uvolněně odlehčeném tónu a jako takové tvoří symbolickou tečku za debutovou nahrávkou této švédské kapely. Až se bude účtovat letošní rok, album „Queen Of Light“ zřejmě neinfiltruje žebříčky nejlepších počinů, svým civilně nevtíravým obsahem ale nabízí vítaný ostrůvek klidu od některých jiných, aranžemi a počítačovými orchestracemi přesycených spolků, což není úplně málo.
6,5/10
YouTube ukázka - Voice Of Heaven
EPIDEMIA - Легенда Ксентарона
Ruská kapela Epidemia patří na domovské scéně mezi zavedené a oblíbené spolky, osobně k ní rovněž chovám jisté sympatie, jelikož hudební kvality jsou evidentní, dobrou pozici navíc již sedm let jistí výborný zpěvák Evgeniy Egorov (ani předtím ovšem v kapele nefigurovali špatní vokalisté). Nové album je však koncepční a k jeho tvorbě bylo přizvána více než desítka hostů, z nichž každý zastává konkrétní příběhový charakter. Jelikož nevládnu ruským jazykem, o moc více vám nepovím, ze stejného důvodu pak žádám o benevolenci při velmi zběžném překladu písní. Nicméně platí, že aktuální studiovka "Легенда Ксентарона" ("The Legend of Xentaron") stojí za poslech, jelikož je na ní opět k „dostání“ mnoho velmi příjemných melodií, jakkoli se sem tam objeví také méně okouzlující momenty. Intro s prozaickým názvem "Увертюра" („Předehra“) navodí půvabnou melodramatickou atmosférou, která by mohla i díky dětským hlasům suplovat soundtrack k japonské RPG hře, melodie v intru nastíněná se pak do plné krásy rozvine a v pohodě unese celou úvodní položku. Čtveřice dalších skladeb však nabídne o něco méně výživnější zážitek a dobré okamžiky začnou být spíše fragmentovou záležitostí. Nouze o ně ale nebude, jako kupř. ve čtvrtém songu "Вне времени" („Mimo čas“), který poprvé rozfajruje tempový zápřah do speed metalu, k tomu se přidají povedené vokální linky. Své nabídne i thrashem nasáklá palba "Преображение" („Znovuzrození“), která v potemnělé náladě dále operuje s harshovými zpěvy nebo dramaticky působivými orchestrálními přechody. K nejlepší části alba nás však přemostí až intermezzo "Кристалл жизни" („Krystal života“). V tu chvíli se nahrávka definitivně zlomí od lehce nadprůměrné k velmi dobré až výtečné. Baladický úvod skladby "Выбор есть!" („Budiž volba!“) brzy přepne do svěží rytmiky vyznačující se celkovým tahem s vrcholem v parádně vypjatém refrénu. Navazující "Стрела судьбы" („Střela osudu“) vibruje jemným hymnickým nádechem, s postupným kontrastem zklidněných slok a výtečně zrychleného chorusu. V polobaladickém opusu "Придумай светлый мир" („Vymysli si krásný svět“) naplno vynikne pěvecké Egorovo umění, jež umocňuje zážitek z této mimořádně zdařilé kompozice. Tím ovšem album nekončí, na závěr si totiž pánové přichystali bonus ve formě songu "Загадка волшебной страны" („Záhada čarovné země“), který pochází ze stejnojmenného alba (rok 2001), přičemž již tenkrát patřil k jeho vrcholům, nyní je navíc ošetřen lepším zvukem (produkce nového alba je velmi slušná) a tím definitivně podtrhuje autorský jemnocit, který prostupuje celou písní, včetně parádního sóla nebo extra chytlavé hlavní melodie, jež nemá daleko k dojemně povznášejícím vánočním motivům. Úvod a zejména poslední třetina této nahrávky je tedy velmi pádným důvodem k jejímu poslechu.
7/10
YouTube ukázka - Выбор Есть!
DARK HORIZON - Aenigma
Řeknu to rovnou, novinka Italů Dark Horizon se pro mě stala příjemným překvapením. Je slyšet, že si na ní dala pětice muzikantů velmi záležet, zejména po stránce symfonických aranžmá, která prostupují každou skladbu, přičemž nejde jenom o práci počítačových programů, v několika skladbách zazní živé těleso ve formě smyčcového kvarteta. Tomuto neodolatelnému nástroji patří úvod první skladby „Back To The Real“, a to ve společnosti pianových preludií, vše dohromady podpořeno dynamikou metalových nástrojů, s vyústěním v příjemně naspídovaném refrénu. V chorusu navazující písně „Another Lie“ naopak zaskřípe jak chytlavost, tak zpěv Roberto Quassola. Tento chlapík jinak není špatný a ostudu svým kolegům nedělá, nicméně občas se přece jenom ukážou jeho limity, zvlášť v porovnání s Jonny Lindqvistem (Nocturnal Rites), který se jako první z hostů představí v songu „Future World“ (tím druhým je Klaus Dirks z Mob Rules v „Ace Of Hearts“). Do struktur této skladby zároveň výrazněji promluví progové prvky, které ještě ve větší míře rozvrství stavbu kusu „It´s Time To Be A King“, kde dále uslyšíme groovy riffy, stejně jako uvolňující a libozvučné pianové vzory. Vrcholná část alba má ovšem teprve přijít, a to s položkou „Never Again“, od které se začne odvíjet ještě působivější autorská hra, v níž nechybí dynamika, žánrová pestrost odbočující od progu k hardrockovým končinám, stejně jako všeobecná svěžest a nevtíravá hitovost. Chytrá práce s orchestracemi dodává čtveřici závěrečných písní alba načančaný pel, refrény se nadnášejí s lehkostí pampeliškového chmýří, k mimořádnému zážitku pak skladby přivádějí mnohdy vyloženě brilantní sólové party v čele s kompozicí „Hell´s Fire Wheels“. Zejména tento úsek zvedá nahrávku Italů vysoko nad průměr, na čemž ve finále nic moc nemění ani drobně nedotažený sound.
7,5/10
YouTube ukázka - Future World
|
