V jednom z rozhovorů k novému albu „Cast In Stone“ principál dánských (tenhle místopis je už lehce zpochybnitelný, Dánové jsou v téhle partě již v menšině) kraleviců Royal Hunt André Andersen předeslal, že vymýšlet něco unikátního po více než pětadvaceti letech je stále těžší a těžší, takže příznivci kapely mají od novinky očekávat tradiční esenci toho, na co jsou za ta léta již zvyklí. Lepší a přesnější charakteristika se prostě vymyslet nedá. Takže prakticky hned po pár tónech úvodní „Fistful Of Misery“ (coby jedné z nejsilnějších položek alba), kdy do vláčného probublávání kláves a decentního rozjezdu bicích vklouzne naprosto typické kytarové riffování, si nemůžete tuhle kapelu s nikým splést.
Tříletou cestu od minulé desky „Devil´s Doze“ ke „Cast Of Stone“ si Royal Hunt zpříjemnili dvěma turné a vydáním dvou živých nahrávek, přičemž „Cast Of Stone“ bylo připravováno průběžně, bez spěchu, ve stejné sestavě jako album minulé, a ta pohoda a vyrovnanost, která v kapele aktuálně vládne, se plně odráží v kompletní nové sedmičce skladeb. Tu kluci ještě natáhli prostřednictvím skladby „Save Me II“, jejíž první verze se objevila již v rámci kolekce „20th Century – Special Edition“ a živého provedení „Wasted Time“, které je však v tomto případě trochu nastavovanou kaší, nicméně plně reflektuje to, že Royal Hunt prostě mají už léta ověřený autorský rukopis, ze kterého nemají potřebu někam utíkat – proč také, když spolehlivě funguje?
Ta základní poznávací znamení (bez skrupulí můžu citovat z recenze k minulému albu – na první ucho snadno rozpoznatelné a nezaměnitelně typicky propracované, vzletné a nadýchané melodie, hromada vzdušných sborů, dokonale kooperujících se suverénním zpěvem DC Coopera, hráčská neposednost, nekonečná záplava bohatých kláves, dokonale pasující harmonie klapek s chytlavými kytarami i špetka nezbytné progresivnosti) se tedy nemění. Z tohoto pohledu asi nejoriginálněji funguje „The Last Soul Alive“, kde především díky archaicky znějícím hammondkám Royal Hunt cestují až kamsi do sedmdesátých – osmdesátých let, velice svěží je i klasikou vonící titulní instrumentálka. Jako naprosto tradiční obrázek úžasné dramatičnosti Royal Hunt, jejich svižné lehkonohé melodiky a propracovanosti skladeb v excelentním provedení pak je možné doporučit především strhující „Rest In Peace“ s kapkou jedu ve sborech, nicméně vedle nesáhnete u žádné z písní.
„Cast In Stone“ s největší pravděpodobností žádného příznivce kapely nepřekvapí, ale s jistotou potěší, Royal Hunt si už léta drží konstatně velmi silnou formu, jejich muzikantské umění je nezpochybnitelné, jejich melodické těsto je neuvěřitelně tvárné, takže i po těch letech sice hned víte, s kým máte tu čest, ale že byste mohli partě Andrého Andersena vyčítat, že už jen recykluje x-krát omleté, na to ani v nejmenším nedojde.
|
