Před sedmnácti lety, když vyšel debut „I Get Wet“, nemohl té mediální masáži uniknout skoro nikdo a z výlohy každého obchodu s hudebními nosiči civěl odporný obal, kde byl vyfocen upocený hlavní protagonista s ošklivě krvácejícím nosem. Tedy nic, co by posluchače táhlo k tomu, aby si tohle album pořídil. Přitom to úplně špatná hudba nebyla (dobrá ale také bůhvíjak ne), když se pohybovala na střence mezi hard rockem, punkem a heavy metalem, což v tehdejší záplavě elektroniky a alternativní hudby mohlo na leckoho působit jako osvěžující pramen čisté vody. Pro Andrewa W.K. to byl tehdy docela úspěch, na který se mu ale s následující (přiznejme si, že o trochu lepší a dospělejší) „The Wolf“ už navázat nepovedlo a od té doby šla jeho kariéra z kopce.
Po dvojici desek „55 Cadillac“ a „Gundam Rock“ z roku 2009, které už toho s rockovým světem měly společného pramálo, se zdálo, že je konec. Andrew W.K. zmizel definitivně z očí veřejnosti, přestože byl už dávno mimo hlavní zorné pole a jeho kariéra zapadávala prachem mnohem rychleji, než by sám protagonista chtěl. Přece jen se ale v roce 2015 znovu objevil v rádiové show na The Blaze Radio Network, kde posléze oznámil i comeback s novým albem. Na to jeho fanoušci (jestli mu ještě nějací zbyli) čekali další tři roky. Andrew mezitím tisk bičoval zprávami, že se s novinkou „You`re Not Alone“ bude vracet právě k debutu „I Get Wet“. Pro něho vlastně jediná logická možnost…
Jenže, i když „I Get Wet“ nebyla nijak zvlášt skvělá deska, měla v sobě energii a mladickou dravost, trochu heavymetalového lesku i punkové drzosti. Toho všeho se „You`re Not Alone“ nedostává. Že je něco špatně je totiž jasné už z úvodní „The Power Of Partying“, kterou vede kupředu rozjuchaný, až odporně syntetický tón. Že se nejedná jen o nešťastně zvolené intro ukáže hned následující „Music Is Worth Living For“, kterou sice odstartuje slibný riff, jenže klávesy, které si pamětník vybaví z hudebních zvěrstev Ein Kessel Buntes, skladbu hodí úplně jiným směrem. Takovým, že pomalu dochází i na skřípání zubů.
Najdou se sice místa, která nejsou až tak úplně špatná a kde si člověk řekne, že ten Andrew W.K. přece jen nemůže být tak špatný umělec, ale těch je míň než těch, kdy máte chuť album okamžitě vypnout a zapomenout na to, že existuje, Příkladem těch slušnějších skladeb je druhý pilotní singl „Ever Again“, s atmosférou, která bude blízká fanouškovi takových Black Veil Brides, nebo šestiminutová teatrální „Break The Curse“, jenž může evokovat dokonce tvrdší chvilky Meata Loafa. Ovšem po většinu času je to docela bída… Nablýskaná jak na Matějské, ale pořád bída...
„You`re Not Alone“ se tedy prostě nepovedla. Úplný propadák to není, ale rozhodně se nejedná o nahrávku, která by dokázala Andrewovi zachránit možná už dávno ztracenou kariéru. Neobstála by ani jako běžná řadová deska, natož jako comebacková, přestože fanoušci tohoto performera jsou asi už zvyklí na ledacos. Takže ta udílená trojka je vlastně ještě dost dobrá známka, přestože v prostředí kolotočů by možná o nějaký ten stupínek vzrostla.
|
