Marco Mendoza (neplést s basistou Twisted Sister Markem Mendozou) je už zkušený harcovník. Poprvé na sebe výrazně upozornil poté, co nahradil basistu Tonyho Franklina v řadách superskupiny Blue Murder a hned na to vnesl otisk na jejich druhou desku „Nothin` But Trouble“. Blue Murder i přes účast principála Johna Sykese (ex-Tygers Of Pan Tang, Thin Lizzy, Whitesnake) nepatřili mezi hvězdy scény, ale spíše mezi utajené tipy, ovšem Mendoza se do první ligy záhy přece jen prodral. Celá devadesátá léta připravoval ornou půdu, aby pak (opět s Johnem Sykesem) rozjel znovu Thin Lizzy a pak už to šlo ráz na ráz. Najednou ho bylo všude plno. Nahrál sólovku Davida Coverdalea „Into The Light“, aby se pak na několik let stal věrným souputníkem Teda Nugenta, následně i členem Whitesnake, Lynch Mob, Black Star Riders a nakonec i další superskupiny The Dead Daisies.
Začal ale točit i sólové desky. Ano, on, pouhý basista… Poprvé si vyzkoušel vlastní tvorbu před jedenácti lety, kdy vyšla deska „Live For Tomorrow“, která upoutala pozornost už jen hvězdným seznamem hostů, kde figurovala jména jako Richie Kotzen, Steve Lukather, Doug Aldrich nebo samotný Ted Nugent. Už na této desce na sebe Mendoza upozornil i jako zručný skladatel a přestože se toto album trhákem nestalo, rozhodně stálo za poslech. Vlastně už jen proto s jak ohromným nadhledem byla celá deska předkládána a jaké muzikantské výkony nabídla.
Podruhé Mendoza vystrčil růžky o tři roky později s kolekcí „Casa Mendoza“, aby se na dalších osm let věnoval spíše práci pro celek v některých výše jmenovaných souborech. Ovšem je začátek roku 2018 a tento basista s mexickými kořeny oznamuje, že má hotovou další desku. „Viva La Rock“! Tentokrát je sice seznam hostí o mnoho útlejší, ovšem na kvalitě to této desce neubírá. Mendoza se pro její nahrávání uchýlil do dánské Kodaně, kde se spojil se stále vyhledávanějším producentem a multiinstrumentalistou Sørenem Andersenem, jehož služeb využívá i taková ikona hardrockové baskytary, jako je Glenn Hughes. Navíc, nutno přiznat, že s velkým úspěchem, protože Hughesovo poslední sólové album „Resonate“, točené právě s Andersenem patří pravděpodobně k jeho nejlepším.
Ale zpět k Mendozovi, přestože „Viva La Rock“ pojí s hardrockovými veterány jako je Hughes velké pouto. Pouto upřímnosti a radosti ze samotného hraní. Přestože se tahle deska může dostávat pod kůži trochu hůř než třeba debut „Live For Tomorrow“, začne brzy odkrývat své krásy. Natlakovaný úvod v podobě titulní skladbě ukáže, oč půjde a hned následující „Sue Is On The Run“ vyloží i karty, na kterých Mendoza skrývá hitový potenciál. Skoro by se dalo říct, že je na své sólové dráze schopný napsat výraznější skladby, než jaké předložila na poslední albu jeho domovská kapela The Dead Daisies (kde bylo cítit, že jí uškodil odchod klávesisty Dizzyho Reeda).
Přes skladby „Rocketman“ a hravou „Sweetest Emotions“ se deska rozjíždí k vysokým metám, ke kterým bezesporu patří coververze klasické skladby od Thin Lizzy „Chinatown“, kde se v pozici hosta blýskl kytarista Guns N`Roses Richard Fortus. Deska ale postupně graduje. Její vrchol začíná bluesovou parádou „Love 2 You“, která volně a nenásilně přejde do skvostné balady „Leah“, jenž opět ukazuje, jak moc talentu v sobě Mendoza skrývá. Divoká „Hey Baby“ (předělávka od Teda Nugenta) s hostující exzpěvákem White Lion a Freak Of Nature Mikem Trampem pulzuje v divokém rock n`rollovém rytmu a závěrečná, trochu nostalgicky pojatá a pozvolna se rozjíždějící, ale ve skvělém refrénu doslova explodující „Let It Flow“, korunuje strhující závěr alba.
Ano, tahle deska se povedla. Nečekalo se, že by Mendoza přišel se špatným materiálem, na to je přece jen moc zkušený. Navíc se potvrdilo, že Søren Andersen je skutečně mužem na svém místě, protože pro producentské stránce je „Viva La Rock!“ ošetřena skoro dokonale. Její výhoda je určitě i v tom, že dokáže při opakovaných posleších růst a sílit. A není právě toto známka toho, že by se z takového materiálu mohla stát trvalka?
|
