Vzhůru do osmdesátek. Tohle pro rockovou muziku tak plodné období je zásadním životadárným zdrojem švýcarských Shezoo, v jejichž čele už víc než deset let stojí zpěvačka Natacha. Ta tuhle hard rockovou partu rozjela ještě s pěticí kámošek, nicméně v současné době už tu první polovinu názvu kapely reprezentuje ona samotná, zatímco druhou už zastupují tři muzikanti, kterým ta osmdesátková hard rocková míza protéká žilami stejně intenzivně, jako jejich principálce a tak není divu, že kdyby třetí album Shezoo s názvem „Agony Of Doubt“ vyšlo v tehdejší době, mohlo se úspěšně (díky stylovému zaměření a dámě za mikrofonem) přetahovat o pozornost se Zed Yago, či Vixen.
Aktuální kolekce „Agony Of Doubt“ stojí na třech pilířích – na osobitém hlasu Natachy, který na jedné straně svou barvou není až tak úplně nepodobný Klausi Meinemu, na straně druhé Natacha nevládne kdovíjakou hlasovou ekvilibristikou, takže její projev působí poměrně přirozeně písničkářsky jednoduše a nenápadně (někdy až naivně), s tím, že pozornost na sebe i tak dokáže bez problémů přitáhnout. Druhým pilířem jsou podobně jednoduché, přímočaré a dobře vygradované melodie, které vás zpravidla spolehlivě přimějí k podvědomému pohupování a strašně snadno se zavrtávají do mozkových závitů. Třetím pak je hráčská zralost, ve které rytmika působí jakýmsi jistícím dojmem nenápadného „třetího vzadu“ a Michova sólová kytara hraje lehce dominantní roli a nenáročně přímočarými sóly dokresluje obraz pohodově živé osmdesátkové kapely.
Který vás naplno může přepadnout v až reklamně autobiografickém vyznání „To You“, nejmelodičtějším kousku s velmi chytlavým motivem, u kterého text tanečního refrénu „Friends, family and fans, I wanna thank you for your precious time, love and support“ možná na první dojem může působit trochu prvoplánovitě, ale zásluhou lehkosti a bezstarostnosti, která z téhle písně (a vlastně z většiny alba) vykukuje, si dokážete snadno představit upřímné pocitové propojení mezi kapelou a jejími nejvěrnějšími.
V kontrastu k téhle rozjásanosti pak stojí úvodní „Agony Of Doubt“, která od atmosférického vybrnkávání přejde k poměrně potemnělé náladě, alarmujícímu textu a (na poměry kapely) až adrenalinovému refrénu, svou akčnost Shezoo demonstrují v heavíkem načichlé „His Heart Is Metal“ (ano, i tady ta textová složka hraje těžce na prometalovou notu), v nekomplikované „Living Dead Strangers“ s refrénovým vyřvatelným sloganem, svůj stylový rozsah rozšíří kapela prostřednictvím „Crimson Rain“ až k uvěřitelně slaďoučkému písničkářskému AOR, i nezbytný ploužáček „Mirror“ hraje na city tak nějak mile a bezprostředně.
Oddechová a písničkářsky rocková přirozeně nenáročná deska, která působí dojmem toho, že jedinou ambicí kapely je přenést na posluchače radost. Funguje to.
|
